Vydáno 31.01.2014 | autor: Ondřej Bambas
Festival Spectaculare pomalu finišuje. Předposlední den se do Prahy vrátil britský producent a hudebník Jon Hopkins. Doprovod mu dělal nadějný talent Frederic Robinson. A pro mnohé to byl daleko silnější zážitek než hlavní hvězda večera.
LIVE: Spectaculare II: Zkušený Jedi Hopkins a mladý Padawan Robinson
FESTIVAL SPECTACULARE: FREDERIC ROBINSON, JON HOPKINS
Palác Akropolis, Praha
30. 1. 2014
Jednou z nejoceňovanějších desek na poli elektronické hudby byla v loňském roce Immunity od Jona Hopkinse. Jeho přesvědčivá temná nálada přecházející z depresivních stavů po pocity beznaděje dokázala odbourat nejednoho posluchače. Od minulé řadovky Insides to byl značný krok, který mu pomohl i ve skládání filmové hudby. Už při své první pražské návštěvě si užil slušného ohlasu a ani včerejší vystoupení nezůstalo bez mocné odezvy. Vyprodáno bylo několik dní dopředu. A možná nejen díky Jonovi, ale i jeho supportu.
Z Švýcarska si u nás premiérově zahrál jednadvacetiletý hudebník Frederic Robinson. Jeho produkce se točí hlavně kolem drum'n'bassu, dubstepu a podobně nalomených beatů. Není ale v žádném případě přímočará a nudně jednotná. A už vůbec se to nedá říci o jeho živém vystoupení. Díky instrumentům, které do svého představení zapojuje, je radost Frederica na pódiu nejen poslouchat, ale i sledovat. Jednou vezme do ruky Wii ovladače, podruhé zahraje na kalimbu nebo si zabrnká na housle. Hudba přitom osciluje mezi nu-jazzem a zasněnými tanečními tóny, kdy často připomene Bonobovy skladby a jen občas zabrouzdá k zběsilému drum'n'bassovému tempu. Frederic si svou čtyřicetiminutovku užil stejně jako nadšený sál, jenž ho donutil se přijít ještě jednou uklonit.
Daleko ostřejší momenty přinesl až set Jona Hopkinse. Přestože ze svého času využil ani ne hodinu, dokázal představit většinu ze své dosavadní tvorby. Po úvodu, v němž vystřídal své nejsilnější novinky jako Breathe This Air a Collider se obrátil k dobře známé coldplayovské Light Through The Veins. Ve finále této skladby už nezůstali nehybně stát ani přihlížející z balkónu.
Jon má sice svůj set ve většině předem připravený, to ovšem neznamená, že by pouze upravoval hlasitost reproduktorů. Technickou stránku má rovněž dobře zvládnutou a jediným kazem tak zůstává náhlý konec, který ani jeden přídavek nespravil, a také malý prostor znemožňující tanečky, ke kterým hudba vyzývala.
Předposlední show ze série Spectaculare naplnila očekávání a ukázala, proč se sympatickému Hopkinsovi dostává tolik pozornosti. Snad nebudeme na další vystoupení čekat dalších pět let a svou návštěvou nás brzy poctí i švýcarský electro Mozart.
text: Ondřej Bambas, foto: Jitka Říhová
0,00
čtenáři
hlasuj
