LIVE: Vaše srdce do dlaní Jamese Arthura!

JAMES ARTHUR
Lucerna Music Bar, Praha
2. 3. 2014

V poslední době to v Praze vypadá, že organizátoři volí předskokany zahraničních interpretů za účelem neúnosně prodloužit a ztížit čekání na hvězdu večera. Vystoupení "českého Justina Biebera" Adama Mišíka a následná zdlouhavá přestavba pódia za zvuků poslední hitparády jednoho z nejpopulárnějších tuzemských rádií někoho znechutilo, ty mladší roztančilo. Ať už to bylo jakkoli, proč se před koncertem potetovaného anglického písničkáře konala dvouhodinová diskotéka? Otázka do ticha.

• RECENZE: James Arthur zahodil X-factor. Tohle je James Arthur-factor

O to větší nadšení se prohnalo přes tváře davu s napjatými pažemi, když se konečně setmělo a baterka nasvítila cestu z backstage pod nohy samotného Jamese. Rádio pořád vyhraválo a budilo obavy, že se ten večer naživo hrát nebude. Na rozpačitý nástup na pódium, který nebyl po organizátorské stránce zrovna zvládnutý, dal James brzo zapomenout, když se přikolíbal s retro foťákem zakrývajícím celý jeho obličej a profotil se až k mikrofonu.

• FOTOREPORT: Plyšáci, křik a odzbrojující hlas: James Arthur poprvé v Praze

Je pořád stejný, mohlo blesknout všem poté, co si je vyblejskl. Stejný, jako ten kluk, co přišel do X Factoru. Trochu nahrbený, marně hledající těžiště a hlavně nesmělý a s potřebou schovat se před světem. Nebo si aspoň zakrýt tvář. Jenže všechna nesmělost je pryč, jakmile otevře ústa. V tu chvíli má na své straně dvě backvocalistky, jejichž řízný hlas prostupuje celý jeho debut, kapelu a hlavně klub plný holek, které jsou ten večer všechny jen jeho. James Arthur brzy roztáhl křídla, procházel se po kruhovém podiu, jako by se na něm narodil, a nechal se opakovaně laskat doteky rukou roztoužených děvčátek.

Přesto ale James Arthur není za "slaďouše" - všechen cukr se na něj valí ze strany publika. James nepotřebuje žádnou X Factorovskou přemrštěnou produkci, jemu se o dekorace postaraly fanynky. Hned v úvodu přerušil jeho řeč sbor slečen se srdíčky v rukou, které mu jako hromadné překvapení zazpívaly k jeho dvacátým šestým narozeninám. Ať už to čekal nebo ne, marně skrýval dojetí a dokázal, že je přes všechnu slávu pořád ten hodný a skromný kluk. Darované plyšáky si pečlivě vyskládal k odposlechu, podepsal pár deníčků a hned na to vyhlásil narozeninovou party s beaty doprovázející "Put your hands up! Put your hands up!". Celá Lucerna se v tu chvíli proměnila ve scénu z filmu 8 Mile.

James, který do Prahy dorazil v rámci koncertní série Excelent Jukebox, nepochybil ani jednou. Když si několikrát ležérně s publikem popovídal o tom, jaké je v Lucerně horko a nechal si poslat od diváků Coke... tedy Colu, ani když rozvalil slzy po tvářích baladami jako Roses nebo akustickou Recovery. Zároveň jeho set neztrácel koule - mimo jiné proto, že zpěvák při komunikaci s publikem rozhodně nedbal na vybraný slovník nebo když si uprostřed klidné Suicide pověsil na krk kytaru a znásilnil ji jako za starých časů s rockovou skupinou někde v Middlesbroughu. Potěšil, když z pódia pozdravil barmany, protože se mu v intimní atmosféře klubu vážně líbilo. Když zpíval o kérkách i o tom, kolik bojů s láskou prohrál. Naučil se říkat česky "Miluju tě". Zahrál předělávku Drakea. No a slíbil, že se brzo vrátí.

Stát po boku Jamese Arthura je jako stát po boku splněného snu, který by neměl nabrat konce. Jen tak dál, Jamesi Arthure. Ty potřebuješ jen jedno - zůstat přesně takový, jaký jsi.

text: Alena Bílková, foto: Jitka Říhová