RECENZE: Kafka Band se snaží dostat Franze Kafku z hrobu

Vydáno 20.03.2014 | autor: redakce

"Dost bylo pozitivních pisálků, co žijí v reálném světě. Chceme zpátky Kafku, který se nebál drsných témat, absurdity, pocitu osamění a neporozumění." S těmito větami pravděpodobně vznikl projekt Kafka Band. A Kafka se otáčí v hrobě natolik, že brzy zažije svoji vlastní proměnu. Z mrtvého na živého.

RECENZE: Kafka Band se snaží dostat Franze Kafku z hrobu RECENZE: Kafka Band se snaží dostat Franze Kafku z hrobu

kafka bandKAFKA BAND
DAS SCHLOSS (ZÁMEK)
Supraphon
10 trax / 45:48

Tracklist: Ankunft / Příchod, Schnee / Sníh, Niemals / Nikdy, Frieda / Frída, Dammerung / Soumrak, Wie Hunde / Jako psi, Grab / Hrob (feat. Christine Rahn), Boses Wetter / Nečas, Traum / Sen, Winter / Zima

Jaromír Švejdík neboli Jaromír 99 a Jaroslav Rudiš spolu často a rádi spolupracují. Pokaždé pod jiným jménem, ale vždy se zřetelným rukopisem. Ať už na výtvarné a literární úrovni, jejímž výsledkem je komiks Alois Nebel, nebo na té hudební v projektu Jaromír 99 & The Bombers. Nyní si opět změnili jméno, aby vytvořili hudebně-literární projekt, který vzdává hold nedokončenému románu Franze Kafky Zámek, k němuž vychází i komiksová adaptace.

Das Schloss staví na nezvyklém kontrastu drsné němčiny, kterou recituje Jaroslav Rudiš, a zpěvném refrénu Jaromíra 99. Ovšem o skvělém doplňování, které do sebe zapadá jako čtverečky puzzle, se tu mluvit nedá. Naopak jednotlivé pasáže skladeb působí natolik nekompaktně, že se až zdá, že se jedná o novou píseň, které předcházela německá předmluva. Příkladem může být Sníh, která se při Rudišově předčítání tváří jako zaseklý vinyl s nahranou poezií. O hudbě se dá mluvit až po dlouhých pěti minutách, kdy je třičtvrtěminutový refrén opět nahrazen poezií.

Sníh není v tomto případě na albu výjimkou. Hned následující Nikdy působí až komicky, kdy procházku strašidelným hradem s vybledlými zubatými klauny na pozadí němčiny přerušuje jednoduchá melodie refrénu. Lépe nedopadá ani Frída s naivním refrénem připomínající vánoční koledy nebo Sen s hudbou od táboráku a za uši tahajícími mečivými koncovkami v refrénu. V tomto výčtu by se dalo bohuže pokračovat.

K tomu zajímavějšímu na Zámku patří Hrob, kde se o zpěv v němčině postarala Christine Rahn. Ta dodává písni nový jemný rozměr, který spolu s minimalismem, který je pro celou desku charakteristický, vytváří jedinou stopu, kterou byste označili za píseň. Zbytek působí jako podkres k živému předčítání, který má skrýt autorovu nesmělost. Druhou zajímavou skladbou je finální, téměř osmiminutová Zima, kterou, pro uchování dojmu šťastného konce, raději stopněte v sedmé minutě.

Výčtem muzikantů a participujících umělců, kteří za Das Schloss stojí, se nemůže pochlubit jen tak nějaká deska. Dušan Neuwerth, A.m.Almela, Jiří Hradil, Zdeněk Jurčík, Tomáš Neuwerth. Přesto očekávání naplněna nebyla. Hudba je plochá a nezajímavá a dá se o ní mluvit jen v souvislosti s refrény. Tuto plochost a nevýraznost mají vyvážit věty z Kafkova pera, které ovšem písním hloubku nedodávají. Das Schloss proto budí dojem přílohy ke zmíněnému komiksu a nikoliv hudebního alba. Ale úspěchu se nejspíš dočká u nás i v Německu. Vždyť Kafka táhne...

BEST TRAX: Hrob, Zima, Nečas
ZKUS TAKY: Alois Nebel OST, Umakart - Vlci u dveří, Priessnitz - Potichu?

Jana Václavíková
2/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít