Zita Swoon Live: lidem blíž

ZITA SWOON
9.3 PALÁC AKROPOLIS, PRAHA

Zita se obecenstva nebojí.

Jsou koncerty, po kterých si v hlavě odšktnete položku „viděl“, maximálně se svým přatelům zmíníte, že jste slavnou kapelu XY konečně slyšeli a tím to tak většinou končí. Potom jsou ale vystoupení, po jejichž konci si přejete, abyste se z toho nádherného snu už nikdy neprobrali. Procitnete zpravidla až tehdy, když do vás v MHD se slovy „co se tu motáš, vole“ vráží už desátý člověk. Zita Swoon v Akropoli byli tím druhým, méně častým úkazem.

Tak jak bylo slibováno, podium pro tento večer zůstalo uzavřené a všechny nástroje byly nachystány uprostřed sálu. Když po osmé hodině belgičtí velvyslanci přišli ke svým instrumentům, lidé utvořili stydlivý kroužek kolem nich a show mohla začít. Zvuk linoucí se pouze z nástrojových a mikrofónových zesilovačů se pro obecenstvo příliš neliší, ale pro kapelu tu je změna zásadní. Slyší vše co publikum a je mu tak blízko, že blíž, aniž by sám divák hrabal kytaristovi do strun, to ani nejde.



A kdo si i přes absenci obvyklých překážek dělících umělce od obecenstva stále myslel, že tento večer nebude vtažen do děje, toho vyvedl z omylu dlouhý kabel od mikofonu frontmana Stefa Kamila Carlense, který když zrovna nehrál na nějaký nástroj, nevydržel ani chvíli v klidu. Ale nejen on měl velký akční radius. Například Tom Pintens pravidelně přebíhal přes půlku sálu mezi kytarou a klávesami. Zbývající muzikanti byli převážně na stabilních postech. A občas, když nebyl někdo z kapely právě třeba, prošel mezi diváky klidně do backstage. Zřejmě aby bylo lépe vidět na zbývající členy.

Z kompletní sestavy Zita Swoon chyběla jedna doprovodná vokalistka, ale to můžeme s klidem odpustit, na sborech to nebylo znát. To, co Zita Swoon hrají, se však nedá téměř nikam zařadit. A všechna mediální přirovnání k Bobům Dylanům a Tomům Waitsům to vlastně jen potrzují. Občas skoro folk, chvíli invenční pop-rock, sem tam náznak funku. To jsou jen tři polohy z mnoha. Všechny nepoznáte do té doby, dokud Zita Swoon neuvidíte naživo. A veřtě, že to stojí rozhodně za to.
Je škoda, že nás u toho tentokrát bylo tak málo…

Tomáš Pokorný

(ilustrační foto www.rachot.cz)