LIVE: Funková klasika - jarní J.A.Ř.i v Lucerna Baru

J.A.R. 
Lucerna Music Bar, Praha
24. 4. 2014

Neméně obvyklý je také celkový pocit z obou akcí: zatímco na sváteční den 17. listopadu působí řada návštěvníků Lucerny dojmem manekýnů předvádějících nová značková trička s límci nahoru, jarní koncert bývá i díky menšímu a méně okázalému prostoru víc o hudbě a o lidech, kteří přišli primárně na ni – a letošek nebyl výjimkou. 
  

Tradiční bylo zpoždění: J.A.R. nezačali hrát dřív než před půl desátou – tedy skoro 30 minut po očekávaném začátku. Delší čekání však bylo prominuto, jakmile se na pódiu objevila kompletní Jednotka Akademického Rapu a bez zbytečných řečí spustila první pecku večera: Zlejch starejch dědků je plnej svět - úvodní song zatím poslední desky Dlouhohrající děcka. Během dalších pár skladeb ze starších alb se tempo ani energie rozhodně nevytratila, spíše naopak.

• FOTOREPORT: J.A.R. v Lucerně oslavili výročí Sametové revoluce a vlastní narozeniny
  
  

 Dan Bárta si kromě zpívání opět přibral roli perkusionisty, Oto Klempíř rozvážně sázel své rapové vložky a přísné pohledy zpoza černých brýlí. Zvuk byl výborný, světla neurazila, jen promítačka se z nějakého záhadného důvodu spustila až po několika skladbách. Lidí plný Lucerna Bar, po dlouhém čekání lehce připitých, veselých a dychtivých pařit. Skvělá atmosféra. Po Pap muziek a Brutek modelář si rapper Klempíř vychutnal možnost oznámit oficiální dědkovství Majkla Ví, který se stal dva dny zpátky dědečkem. Jestli to Majklovi přidalo na štěstí, nebylo poznat, ale na serióznosti rozhodně ne: na pódiu prolétával a poskakoval stejně jako vždy. Sérii starších songů zakončila O lidech řekla Míša, působivá pomalá věc se zařezávajícím se beatem.

Kosti minulosti, o jejichž textu Oto Klempíř prohlásil, že ho má ze všech písniček nejraději, zahájily naopak exkurz do novější tvorby. Následující Začni za tmy, která je podle frontmana J.A.R. Romana Holého pro změnu zase nejobtížnější na nazkoušení, byla první příležitostí pro větší instrumentální exhibici: prostor mezi slokami patřil působivým kytarovým tónům Mirka Chyšky a jeho kytaře. I tentokrát vypálil vygradované psychedelické sólo, které perfektně souznělo s atmosférou večera.

Jízda pokračovala s Credo, Vidět Boha konec světa i Stability, dalším trojlístkem z posledního alba, přičemž Stability, z níž se během koncertů stává jakási temná disco skákačka, strhla značnou část publika k napodobování tanečních kreací Dana Bárty a Majkla Ví. Bárta zůstal hvězdou i v následující Ty ho vidíš otavo má, kdy byl za své preludování odměněn nadšeným potleskem. 

To už se ale večer začal chýlit ke konci. Crowdsourcing Oto Klempíře na téma, kdo je v sále Pražák a kdo je Brňák, celkem pochopitelně uvedl Potomka Prahy, kterého kapele zahrála o dost rychleji než je na desce, což bylo rozhodně pozitivní překvapení – z ošklivého pomalého káčátka se vylíhla krásná labuť dynamické funkové pecky se strhujícím tanečním rytmem. Na žádném koncertě J.A.R. nesmí chybět vyklidněná oddechovka Jsem pohodlný – pro řadu lidí ideální chvíle na to zapálit si v přítmí sálu jointa, pro Frantu Kopa ideální chvíle na to předvést, proč je živoucí saxofonovou legendou. Jeho sólo ještě umocnilo pohodovou atmosféru, která je vždy poněkud zvláštním ostrůvkem klidu mezi nášupy, které J.A.R. obvykle servírují.

Že jde o klid před bouří potvrdily i závěrečné tři songy: Babička s excelentním bicím sólem Pavla Bady Zbořila, Superpéro a B-bus. Kousek před čtvrt na dvanáct skupina zmizela z pódia. Vzápětí se vrátila s celkem třemi přídavky plus jedním recesistickým popěvkem o milé dívce jménem Máňa. Letité šlágry Hnědojed, Bulháři a Už mizí pryč je...Hanka byly tím, na co většina obecenstva čekala a nakonec se toho po dostatečně nadšeném vytleskávání i dočkala.

Text: Jiří Kalous, foto: Matěj Třasák  {vypnoutlink:J.A.R.}