Vydáno 04.06.2014 | autor: redakce
Po nedávných exkurzích do světa swingu a soulu hostila O2 arena zpěváka v loňském roce velice sledovaného. Justin Timberlake přijel se "svými" dětmi potěšit vyprodanou halu a nadšení publika ho několikrát dojalo tak, že se jen uctivě klaněl. A návštěvníci dále tleskali. A tak to má být, i my máme pop rádi.
LIVE: Klanící se Justin Timberlake postrádá už jen žezlo s korunou
JUSTIN TIMBERLAKE
O2 arena, Praha
4.6. 2014
Svou návštěvou poctilo Českou republiku již mnoho žen světového popu. Od Madonny, přes Beyoncé a Rihannu až po nově ohlášenou Katy Perry. Pro mnohé fanynky a fanoušky byl splněným snem až koncert Justina Timberlakea. Zpěvák nepatří mezi nejzajímavější artikly světa showbusinessu, jeho život není nijak bulvárně zajímavý, takže od kauzy "nipplegate", která letos slavila jubileum, se nic kontroverznějšího neudálo. Naštěstí nemá Justin nic takového zapotřebí a místo toho, aby závodil ve sporťácích jako mladší, nevybouřený kanadský jmenovec, nechává je zaparkovaná v garáži a jde si zahrát golf nebo basketbal. A ve volném čase, když zrovna netočí filmy, natočí dvojalbum. Alespoň tak nenuceně a lehce jeho návrat k hudbě působil.
Vyrovnaný a navenek spokojený umělec se podobně prezentuje i na pódiu. Díky tomu mají návštěvníci možnost vidět show, která šlape, přirozeně plyne téměř bez jediného zádrhelu, ale přitom je její opulence zabalena do jednoduchosti. Nic lepšího v současnosti v kategorii mužského popu nenajdete. Hlavní konkurencí mu zůstává pouze Justin Bieber, jenž musí více sázet na stylizaci a pódiovou show, a Bruno Mars, jehož kariéra není tak rozsáhlá a zkušenosti velké, aby mohl se svou tvorbou tolik pracovat. Hvězdy jako Jay-Z nebo Kanye West, kteří do škatulky populární hudby také častečně spadají, mají svá vystoupení postavená na jiných faktorech. A jak jsme se měli možnost přesvědčit již dříve v letošním roce, takový Michael Bublé a Robbie Williams se mohou v obleku Justinovi postavit po bok, ale jejich žánrovost je také na odlišné úrovni.
JT má scénu velice prostou a jedinou ozdobou zůstává zezadu a seshora doplňující stěna sestavená z pláství. Tím, že jednotlivé články na sebe navazují a nejsou sestaveny do čtyřúhelníků, dostávají i projekce střídající se s živými prostřihy nový rozměr. Jakoby to byl opravdu sen a vy jste sledovali pouhé myšlenkové pochody a vzpomínky podobné těm, které si odnesete po skončení koncertu. Druhou devízou je nenápadě umístěný most, na němž se ve druhé třetině vydá zpěvák ve společnosti svých kumpánů napříč celou arénou. Moment, kdy v prostředku haly za zvuků Let The Groove Get In tančí a zpívá plovoucí most, není tak ohromující jako vznášející se P!nk, ani osobní jako procházka Lennyho Kravitze, i tak stojí celá hala na nohou a baví se.
K zábavě nepotřebuje publikum během celé více než dvouhodinové show ani originální kostýmy s obřími nafukovacími zvířátky, ani konfety a ani jednu prskavku, i když si o to několik momentů říkalo. JT to s Tennessee Kids dokázal utáhnout sám, proto zamrzí zbytečná desetiminutová pauza, jejíž zařazení tempo zbrzdila. Jistě by se dala vymyslet vhodnější vsuvka pro odpočinek vystupujících. Ti nemuseli být ani po celou dobu vidět a kapela tak několik písní odehrála pod zemí, aby přenechala stage jen a pouze Justinovi a došlo tak k pěkným momentům jako u písně I Think She Knows doplňující Lovestoned.
Nejen v této skladbě byla živá verze velice povedená. Zejména dechová a perkusivní sekce dodaly písním Tunnel Vision, Take Back The Night nebo nástavbě Murder (coveru písně Poison) energický nádech. V několika případech byla bohužel úprava škodící - Señorita tak ztratila své latinskoamerické ladění, rockové závěry songů v režii elektrické kytary ničily Timbalandovy beaty a What Goes Around... Comes Around přišla rozdělením na akustickou a klasickou verzi o svůj povedený bridge, kterým se nejen 20/20 Experience turné, ale i další Timberlakovy písně pyšní.
Premiérové vystoupení Justina Timberlakea u nás splnilo očkávání. Nikterak nabubřelé, ani alternativní, na druhou stranu ani šokujíci a až moc uhlazené. Jeho projev nebyl například explicitně emotivní, publikum jen skladbami Heartbreak Hotel, Not A Bad Thing nebo závěrečnou Mirrors rozněžněl. Prodávat bez bulváru lze a i tento styl je v královských rodinách vítaný, proto má cestu na popový trůn JT obstojně připravenou. Prezidenstká role mu ale zatím zatraceně sluší.
text: Ondřej Bambas, foto: Matěj Třasák
0,00
čtenáři
hlasuj
