RECENZE: Damon Albarn natočil desku sám pro sebe

Vydáno 06.06.2014 | autor: redakce

Damon Albarn, anglická verze muzikanta, jakého máme v Česku v Jiřím Burianovi - tedy nespočet desek v nespočtu žánrů pod nespočtem jmen a s vyjímečnými skladatelskými schopnostmi - vydal zkraje jara svoji debutovou sólovou desku Everyday Robots.

RECENZE: Damon Albarn natočil desku sám pro sebe RECENZE: Damon Albarn natočil desku sám pro sebe


damon albarn everydayrobots COVDAMON ALBARN
EVERYDAY ROBOTS
Warner Music
12 trax / 46:32 min

Tracklist: Everyday Robots, Hostiles, Lonely Press Play, Mr. Tembo, Parakeet, The Selfish Giant, You And Me, Hollow Ponds, Seven High, Photographs (You Are Taking Now), The History Of A Cheating Heart, Heavy Seas Of Love

Debutová sólová deska není v Albarnově případě úplně správné označení vzhledem k tomu, že Gorillaz by se dali jako jeho sólo projekt s přimhouřením oka označit také. Letos ovšem britský zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista, jenž má na kontě spoustu hitů i ocenění, zejména s Blur a Gorillaz, poprvé vydává desku pod svým vlastním obnaženým civilním jménem, aniž by se schovával za jakoukoli kapelu. Tato obnaženost se pak promítá i do aranží a mixu celého alba.

 

 

Albarn celou desku utopil v repetitivních smyčkách, které vytvářejí základní beaty všem písním. Zvuk skutečných bicích bychom hledali marně. Místo smyčců používá Albarn lidské hlasy, ze kterých se tak stává regulérní hudební nástroj. Aranže jsou zpravidla jednoduché a velmi pročištěné. Často kromě rytmické smyčky a hlasu slyšíme pouze klavír či kytaru, doplněné o různé ambientní ruchy, přesto jim nechybí dotaženost a rozmanitost. Zvuk je naschvál syrový a písním to spolu s Albarnovým zralým projevem dodává místy až neuvěřitelnou autentičnost. Skoro by člověk dostal pocit, že Albarn je s ním v tu chvíli v místnosti a právě na těch písních pracuje, a tak je mimoděk hraje a posluchač je mimoděk poslouchá.

Z celé desky tak vyčnívá především song The Selfish Giant, kde se dokonce setkáváme s jakousi klasickou písňovou formou. Je to pro ucho posluchače nefajnšmekra spolu se závěrečnou Heavy Seas of Love nejpřijatelnější track a asi jediný, který po poslechu zůstane v hlavě delší čas.

Přesto nepodléhejme pocitu, že se jedná o špatnou nahrávku. Damon Albarn prostě natočil album sám pro sebe a pro své nejvěrnější duše, které s ním dokáží stoprocentně souznít. My ostatní pravděpodobně zůstaneme v nepochopení a deska se pro nás stane soundtrackem k jiné činnosti. Jako poslech pro poslech si ji prostě my, "obyčejní lidé", pustíme jen těžko. Přenechme tohle album géniům. {vypnoutlink:Seven}

 

BEST TRAX: Heavy Seas of Love, The Selfish Giants, Hollow Ponds
ZKUS TAKY: Boris Carloff - The Escapist, Apparat - Krieg und Frieden, Archive - Controlling Crowds

 

Martyn Starý
4/7

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít