LIVE: Prince slavil ve Vídni narozeniny tříhodinovou funkrockovou salvou

PRINCE
Wiener Stadthalle, Vídeň
7. 6. 2014

Setlist: Shut This Down, The Breakdown, Let 's Go Crazy, Take Me With U. Raspberry Beret, U Got The Look (incl. I Can't Stand Myself (When You Touch Me)), Cool, When Doves Cry, Sign O' The Times, Hot Thing (incl. Glam Slam), Nasty Girl, Alphabet St., Forever In My Life, Controversy, 1999, Little Red Corvette, Nothing Compares 2 U, Kiss, Diamonds And Pearls, The Beautiful Ones, Empty Room, Guitar, Plectrumelectrum, Crimson And Clover, She's Always In My Hair, Purple Rain, Play That Funky Music, Screwdriver, Funknroll, Housequake, Sometimes It Snows In April, Bambi, Stratus (incl The Sailor's Hompipe, What's My Name (incl. The Sacrifice Of Victor), Funknroll remix

I když se proslýchá, že se Roger Prince Nelson po skoro 40 letech v showbizu konečně taky objeví v Praze, bude to nejdřív v zimě a asi ne v tak specifické podobě, kterou se momentálně prezentuje. Což o to, on v naší metropoli kdysi dokonce natočil i klip, ale pozvat ho na koncert se žádná z agentur dosud neodvážila. Teď je, doufejme, pravděpodobné, že by si českou premiéru mohl odbýt s programem oslavujícím výročí bestselleru Purple Rain (1984). Tak uvidíme...

Inovátor, sexuální rebel i ten, co šel proti době: 10 podob legendárního Prince

Každá z jeho šňůr bývá úplně jiná a platí to i o aktuální Hit And Run Tour Part II, na níž předvádí svůj omračující um s nebývalou funkrockovou zarputilostí a za asistence 3RDEYEGIRL. Tři rázné holky Donna Grantis, Ida Nielsen, Hannah Welton-Ford zaslouží absolutorium nejen za to, jak dobře hrají, což se v "Prince Ltd." považuje za samozřejmost, ale že z nich bezmála tři hodiny srší proudy vysoce nakažlivé energie. Se svým šéfem stíhají do publika naprat cca třicet převážně klasických kousků, ovšem zabalených do syrovějšího zvuku a v hrubším aranžmá, než je známe z desek. V některých pasážích show jim ještě sekundují doprovodní vokalisté Joshua Welton, Cassandra O'Neal, ovládájící i klávesy.

RETRO: 21 nocí Prince v Londýně: nezapomenutelný zážitek s nadpřirozeným Jehovistou

Evropská část turné se odehrávala hlavně na Britských ostrovech, na kontinentální Evropu zbylo pouhých pět představení ve čtyřech městech. Vídeň byla (zatím) poslední. Ještě větší unikum tohoto koncertu však spočívalo v tom, že se konal v den mistrových 56. narozenin. Prince, přestože prý sám, coby Svědek Jehovův, výročí narození neslaví, byl z blahopřejného chorálu zaplněné haly evidentně dojat a ještě mnohokrát za večer poděkoval Vídni za vřelé přijetí.

Tohle nezapomenutelné představení začalo s asi čtyřicetiminutovým skluzem. Další minuty před i během nástupu kapely vyplnily intro a skladba The Breakdown, znějící z PA systému. Konečně spadla opona, projekce nad pódiem uvedl titulek FUNK! a blonďatá bubenice Hannah se svými partačkami pozdravila frenetický dav. Potemnělá stage, šlehající plameny a glamrockové kostýmy jako by dávaly tušit, že to bude dneska docela nářez. Předpoklady se naplnily hned vzápětí, co se rozezněla kytara hlavního aktéra a hřmot kapely otřásl starou dobrou Stadhalle. Hlasitostí to bylo na hranici snesitelnosti, ale zvuk byl po celou dobu čitelný a vyvážený. Prince vyzval k „Let s Go Crazy" a stejnojmennou peckou odstartoval asi hodinový trip do 80s. Až na výjimky servíroval hity z Purple Rain, Controversy, 1999, Sign O' The Times a dalších raných alb, ale jak už jsem předeslal, všechny zněly pod nánosem kytar zemitěji než studiové originály.

 
Kolik excelentních kytarových sól, vyhrávek, figur, riffů a beglajtů Prince nebo Donna Grantis toho večera zahráli, si vůbec netroufnu odhadnout, šlo o prakticky nepřetržitou heavyfunkrockovou salvu, kterou zmírnila až dojemná balada Nothing Compares To You. Poté oslavenec obecenstvu poděkoval za „Happy birthday" a na oplátku nabídl vybrat si mezi Cream a Diamonds and Pearls. „A tak si dáme Kiss," rozhodl vzápětí za Vídeňáky, aniž by čekal na jejich reakci. „We kiss you Vienna!"

Funkový polibek vlastně ukončil základní hrací dobu, přitom byl koncert teprve v polovině. Na Piano set zůstal na jevišti Prince osamocen za svým klavírem, a díky baladám Diamonds and Pearls či The Beautiful Ones nastaly chvíle zklidnění. Ne nadlouho. V kontextu předvedeného repertoáru relativně nová skladba s příznačným názvem Guitar opět spustila groovové hromobití a halu znovu prostoupila elektrizující atmosféra – snad i díky efektním projekcím, ale hlavně zásluhou ďábelských tónů linoucích se z beden. Jimi Hendrix a Funkadelic Gary Shider si v pekle libovali, že na Zemi zůstal ještě někdo, kdo umí takhle přiložit pod kotel.

Asi hodinový přídavek byl triumfálně zakončen hymnou Purple Rain a nastalo další loučení. Kapela však byla tak nažhavená, že ani nenechala své fans příliš dlouho trpět a skandovat, a vrátila se poměrně brzy s coverem Wild Cherry – Play That Funky Music. Tahle bonusová část byl hodně pestrá a taky hodně energická. Po novince Funknroll přišel návrat ke kořenům v podobě Housequake a poté sentimentální Sometimes It Snows In April.

Ještě jeden kus a šmitec? Diváci se na sebe nechápavě a nerozhodně ohlížejí, zda už tohle loučení bylo definitivně... definitivní. Zkušenější příznivci ale věděli, že se vyplatí setrvat: a taky že jo, byla nám nabídnuta ještě jedna vydatná porce, završená psychedelickou šlehou What's My Name z alba Crystal Ball.

Není moc co dodávat, jen všem fanouškům v našich zemích ze srdce přeju, aby čekání na tenhle intergalaktický zážitek netrval dlouho. To, že naší hudební veřejnosti nikdy nebylo dopřáno vystoupení takové persony, kterých mezi živými spočítáte na prstech jedné ruky, je ostudou a vlastně i známkou toho, jak hluboká kulturní propast Česko a Západ pořád ještě dělí.

Text: Jarda Hudec, foto Release.at, Roundhouse, archiv  

Témata: Prince, funk, Vídeň