LIVE: Metallica pod sprchou - TOP 7 momentů Aerodrome festivalu

Vydáno 09.07.2014 | autor: redakce

Přestože se na scéně pohybuje už přes třicet let, stále dokáže Metallica přijít s něčím novým, nápaditým, inovativním. Tentokrát si v rámci druhého letošního dílu festivalu Aerodrome mohli zvolit setlist koncertu přímo fanoušci.

LIVE: Metallica pod sprchou - TOP 7 momentů Aerodrome festivalu LIVE: Metallica pod sprchou - TOP 7 momentů Aerodrome festivalu

 

 

JUKEBOX ZNAČKY METALLICA

027 aerodromePřed dvěma lety v Praze koncertně oprášili kompletní "Black album" včetně do té doby nikdy nehraných písní, tentokrát fanoušky navnadili na projekt s názvem Metallica by Request. Majitelé vstupenek si mohli s předstihem navolit vlastní setlist a protlačit tak do koncertního programu i okrajové skladby. Tak horké to ovšem nebylo a konečný seznam skladeb nenabízel větší překvapení (nutno poznamenat, že podobně tomu bylo i u většiny ostatních zemí). Nic jiného ostatně nešlo čekat - písně jako Fuel, Nothing Else Matters nebo Sad But True jsou přece jenom v obecnějším povědomí zakořeněné hlouběji, a proto se na nich v hlasování shodlo víc lidí současně než na raritnějších kouscích typu Motorbreath, Ain't My Bitch, Don't Tread on Me nebo Fixxxer aneb statistika nuda je. Na druhou stranu jako promo posloužilo "Metallica na přání" výtečně.

 

 

 

WE LIKE IT HEAVY

025 aerodromeAby toho hlasování nebylo málo, do poslední chvíle, přesněji řečeno do předposlední písně (tradičně uzavírala Seek and Destroy) se přímo na místě rozhodovalo o další skladbě. Stačilo poslat smsku zpoplatněnou deseti korunami, k čemuž v prostřizích mezi sety ostatních kapel hecovali i členové Metalliky. Ze tři možných adeptů začala brzy ztrácet The Unforgiven II a nelítostný souboj až do úplného konce se tak odehrál mezi The Day That Never Comes a St. Anger. Nakonec s rozdílem pouhých několika desítek hlasů vyhrála rozhněvanější z těchto dvou, což Hetfield komentoval slovy: "Yeah, you like it heavy!" Jen škoda, že naživo nevyzněly Ulrichovy bicí stejně (skvěle) plechově jako na studiové desce.

 

 

 

 

ZLATÉ OSMDESÁTÉ

030 aerodromePři pohledu na výsledný koncertní program bylo ihned jasné, jaké období považují fanoušci party kolem Jamese Hetfielda za nejlepší. Největší pozornosti se dostalo kultovní desce Master of Puppets a z dalších čtyř nejpočetněji zastoupených nahrávek měly hned trojnásobné zastoupení ostatní osmdesátkové fošny. Zcela opomenuta naopak zůstala Load i zatím poslední Death Magnetic, před něž se vyšplhal i cover z dvojalba Garage INC. Whiskey in the Jar. Další potvrzení, že 80s pro Metalliku pravděpodobně zůstanou nepřekonaná.

 

 

 

 

 

VÍTEJ, ROBERTE

032 aerodromePo odchodu basáka Jasona Newsteda v roce 2001 přibyl o dva roky později mezi původní trojlístek Robert Trujillo. Přestože byl od počátku vůbec nejenergetičtěji působícím článkem kapely, jeho instumentální dovednosti jako by stály v pozadí. Časy se snad mění k lepšímu. Na pražském Výstavišti dostal několikrát prostor pro sólo na baskytaru (vskutku příjemná změna oproti těm tradičním bubenickým) a mezi mazáky Hetfieldem, Hammetem a Ulrichem už rozhodně nepůsobí jako čtvrtý do party. Skvěle jeho basa zněla i v aktuální novince, nadupaném kousku Lord of Summer.

 

 

 

 

 

DÉŠŤ. NOTHING ELSE MATTERS

022 aerodrome90%. Taková byla na jednom ze serverů věnujícím se počasí predikce deště. A skutečně; zatímco Finům Children of Bodom, kteří se v programu Aerodromu objevili před Alice In Chains, svítilo do očí slunce, od poloviny setu seatleských grungerů pršelo. A jak se v dalších minutách ukázalo, otázkou nebylo, kdy přestane, ale jak moc silně liják propukne. Obavy se naplnily a už po několikách skladbách Metalliky nastal exodus nejméně statečných diváků. Mimochodem, jeden pozitivní efekt silný déšť přece jenom měl - nikdo vám nemával rozsvíceným mobilem před obličejem. A možná ještě jeden klad: jak prohlásil jeden z přítomných českých muzikantů, nehostinné podmínky publikum ještě více semkly - všichni totiž byli na stejné lodi. Tedy ve stejně vodě.

 

 

 

ALICE IN CHAINS OČIMA MICHALA SKOŘEPY (Stroy, Alice in Chains Tribute)

018 aerodromeAlice In Chains navštívili Prahu podruhé a opět se ukázalo, že nemalá a stále se rozrůstající fanouškovská základna se nechává ráda tahat bahnem pomalých a temných riffů i po smrti bývalého frontmana Layna Staleyho. William Duvall na jeho postu si každým rokem upevňuje nejen přízeň staromilců, ale navíc i jistotu vokálního projevu - způsob jakým vystřihl kupříkladu Man In The Box se dost liší od začátku jeho působení v kapele, kdy byly jisté tóny zkrátka na hraně jeho možností.

Není překvapením, že nejsilnějšími momenty show byly skladby z posledních dvou desek a to nejen proto, že na nich svým působením Duvall nedává možnost srovnání s bývalým frontmanem. Vokální harmonie spolu s Jerry Cantrellem zařezávaly pevně, stejně jako celková souhra kapely. Kapela každým rokem víc a víc usazuje svá tempa a těžkne, čímž dokonale podtrhuje svůj charakteristický výraz - kupříkladu pocit mořské nemoci při riffu Check My Brain byl k nezaplacení (měl jsem totiž lístek zadara od Óčka). Jak Mike Starr (bývalý baskytarista kapely), tak Layne se z pozice svých posmrtných iniciálů na kopáku bubeníka Seana Kinneyho musejí na celé to divadlo dívat s potěšením srvonatelným snad jen s požitím všeho, co jim pomohlo dostat se na onen svět.

 

 

RIFFY MEZI KAPKAMI DEŠTĚ

metallica 2014 praha FB TOPCo je ještě větší frajeřina než vydržet téměř tři hodiny uprostřed prudkého lijáku? Hrát pod ním! Zatímco v prvních chvílích koncertu se nikomu z muzikantů na pódiu zpod stříšky příliš nechtělo a Hetfield hecoval: "No tak, vždyť je to jen voda!" v dalším průběhu se celá kapela několikrát vystřídala na visuté rampě. Tedy kromě Ulricha, samozřejmě. Naplno zpívat a riffovat uprostřed totálního lijáku, absolutní respekt! Sucho ovšem nebylo ani přímo na pódiu a odklízecí čety musely několikrát odhrnovat kaluže vody. V takových chvílích už frontmana nadhled očividně přecházel, nicméně strhující tempo a nasazení udržel až do úplného konce.

 

 

 

 

 

NENÍ AERODROME JAKO AERODROME

024 aerodromeFestival Aerodrome se konal už potřetí. Na první ročník dorazili loni v srpnu do Česka poprvé jako headlineři (podruhé celkově) System of a Down a dále NOFX, Killswitch Engage a Flogging Molly. Už tehdy festival naznačil, že by se mohlo každoročně jednat o velmi výživnou akci. Letos se Aerodrome rozrostl hned do dvou samostatných termínů. Zatímco první z nich, červnový s Avenged Sevenfold a Limp Bizkit potrápilo odřeknuté vystoupení Megadeth a zejména poměrně nízká účast, díky čemuž museli pořadatelé opticky zmenšovat areál, na Metalliku bylo na place Incheba Open Air opět plno. Takže koho přivezou pořadatelé do Prahy za rok? {vypnoutlink:Air, Alice,Death}

 

 

text: Petr Adámek, foto: Petr Tibi, FB Metalliky

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít