LIVE: Open Jazz Fest - Od dřevního jazzu po muzikantsky vymazlený pop

Dirty LoopsOPEN JAZZ FEST
Zelená Voda, Slovensko
18.-19.7. 2014

První, co udeřilo na festivalu do uší, byl vždy perfektní zvuk za minimum času na přípravu. S dobou na přestavbu okolo pouhých dvaceti minut je malým zázrakem, že s prvními tóny každého z těles se začal vyluzovat již hotový zvuk nepotřebující dalších úprav. Klobouk dolů.

První den byl kromě headlinera věnován interpretům ze zemí Visegradské čtyřky a po místním bigbandu Swingles Jazz Ensamble a kvintetu polské zpěvačky Joanny Kucharczyk nabídl ojedinělé spojení V4 European Quartetu muzikantů ze všech čtyř zemí Visegradu, přičemž základ tvořil saxofonista Ondřej Štveráček a jeho kontrabasista Tomáš Baroš. Mezinárodní spolupráce s tradičně pojatým repertoárem dala při vědomí, toho co mělo následovat, tušit, že půjde o veliký kontrast. A opravdu - bylo tomu tak. S koncem jejich setu se do té doby v zadních částech areálu odpočívající mladší publikum začalo pomalu trousit do předních řad, protože nadcházelo vystoupení kapely, kvůli které mnozí z nich vážili cestu především.

Švédské hvězdy YouTube Dirty Loops doplnil hostující klávesista

Trio Jonah Nilsson, Henrik Linder a Aaron Mellergardh, které vystupuje pod značkou Dirty Loops, překvapilo hned v úvodu a dorazilo ve čtyřech. Kapelu doplnil za doprovodnými klávesami Kristian Kraftling, a tak se mohl Jonah víc času soustředit na zpěv. Ovšem ani to mu nepomohlo a jeho vokál byl nejslabším článkem celého vystoupení. Zatímco hru na klávesové nástroje zvládá opravdu brilantně, zpěv evidentně není jeho doménou a v tomto ohledu kapela zaostává za svou - z videí vydobytou - pověstí. Ve virtuozitě všech hráčů a uhrančivé sehranosti Dirty Loops naopak dostávají předpokladům, a tak při coveru Rihanniny Don't Stop The Music a instrumentálních breacích stejně jako sólech došlo jednoznačně k vrcholu nejenom jejich vystoupení, ale celého pátečního dne. A právě díky nepopiratelnému umu spolu s mladickou energií dokázali Dirty Loops strhnout i tu část publika, kterou zajímal především program vystupujících před nimi.

Sobotní den patřil vedle mladičké slovenské muzikantky Sise Michalidesové a jejímu bandu zámořským interpretům a kupodivu si jej pro sebe neukradla hlavní hvězda Sheila E., ale především v pořadí druzí vystupující - dechař Jowee Omicil Quintet (na pódiu jako kvartet). Kanadský muzikant s haitskými kořeny a jeho spoluhráči v sobě třímají kopec energie na rozdávání. Přestože jejich set nabídl spoustu opravdu pomalých a rozjímavých momentů, nikdy mu nechyběla potřebná energie, se kterou si získali veškeré publikum. A také lidskost - po koncertě se ještě dlouho do noci ochotně s kýmkoliv v areálu fotili či dali do hovoru. Jejich "nej" moment navíc teprve měl přijít.

Jowee Omicil Quintet

Jowee Omicil Quintet

Slovenské AMC trio patří u sousedů ke špičce tamní scény a rádo spolupracuje s muzikanty ze zahraničí. Není tak divu, že si s sebou přivezlo jako hosta špičkového amerického kytaristu Marka Whitfielda, jehož s hlavní hvězdou večera spojuje stejný evropský vydavatelský label. Jejich set patřil k tomu tradičnějšímu, co na festivalu zaznělo a po energetické smršti Omicilova bandu patřil spíše k profesorsky přesnému jazzu s občasným zajímavým sólem.

Přestože v pátek sliboval ředitel akce Tibor Zelenay desetičlenný band Sheily E., hlavní hvězda sobotního dne dorazila pouze se sedmi muzikanty veskrze průměrné kvality, což ukázal hned rozpačitý úvod, při němž si slavná bubenice moc nerozuměla se svým druhým bubeníkem, Texasanem Johnem Wesley McVicker juniorem. Pro své vystoupení si navíc zvolila téměř výhradně aktuální repertoár z loňské veskrze průměrné desky ICON. A přestože ta je žánrově pestrá, jednotlivé tracky až na výjimky zněly v živé podobě dost podobně. Zapadla tak i slavná A Love Bizarre, jediná starší skladba v základním setu.

Mark Whitfield

Sheila E.

Těžko říct, zda Sheilu vedla touha vyrovnat se svému někdejšímu spoluhráči Princovi, ale její pokusy hrát na kytaru a baskytaru - tedy nástroje jí ne vlastní - se naprosto míjely účinkem. A to zejména ve chvílích, kdy kombinovala tyto nástroje se svým zpěvem, při němž byla nucena hlídat si neustále pohledem hrané akordy, přičemž ty pouze kopírovaly ty samé, akorát hrané kapelním (bas)kytaristou. V kontrastu s tím naštěstí bylo její bubenické hraní (na baterie bubnů i perkusí), zejména tedy ve chvílích, kdy si uzmula větší prostor na úkor druhého bubeníka. Ani to ale nestačilo na zaujetí návštěvníků festivalu, kteří se do té doby nepovažovali za její fanoušky, a proto se nemalé množství z nich postupně vytrácelo domů. Celkem pochopitelná reakce, leč naneštěstí chybná.

Přídavkem totiž začaly "lepší časy", jelikož během něj částečně napravila svou reputaci. A to jak s medley starších písní či asi největším hitem Glamorous Life, tak jednoznačně závěrečným jamem, na který pozvala všechny muzikanty, kteří ještě v Zelenej Vode zůstali. To byl velice dojemný moment, kvůli kterému stálo za to vydržet do konce, protože během něj si např. velice kvalitně zarapovali ve freestylu jak samotná Sheila E., tak i Jowee Omicil. Ale činili se i ostatní hráči z jeho kvintetu nebojíce se chopit nástrojů Sheilina bandu. Dojemným závěrem pak byl slovenský bubeník, toho času ale festivalový pódiový technik, který během onoho rapování udělal za bicími větší dojem, než zmíněný McVicker za celý koncert. I přes vlastně průměrné vystoupení tak z Open Jazz Festu člověk odcházel pozitivně naladěn, protože v rodinné atmosféře a malebném prostředí se mu celkově dostalo dosyta jinde v okolí nevídaných zážitků.

text: Viktor Mašát, foto: Open Jazz Fest