LIVE: Tleskající Steve Reich si nezaslouží nic jiného než potlesk. S poklonou

COLIN CURRIE GROUP & STEVE REICH
Forum Karlín, Praha
14. 10. 2014

Celá hudba je o opakování. Někdy jde více o to být ve správný čas na správném místě. A pokud se k něčemu dostanete včas, máte šanci dotáhnout to daleko. Tak se to stalo Colinu Curriemu, který se dostal k dílu Music For 18 Musicians vzniklém ve stejném roce jako se narodil. Díky určité symbolice, ale hlavně díky vlastní píli mohl se svou skupinou zahrát při oslavě Reichových sedmdesátých narozenin jeho dílo, později se s ním spřátelit a nakonec i přehrávat jeho nejslavnější kousky v podobě, kterou sám skladatel označil za ještě lepší, než ji hrával sám.

V současnosti už se ujo v basebalce na pódiích objevuje sporadicky, na krátkou Clapping Music si ale stále troufne. Možná působí natěšení z její interpretace úsměvně, možná je v současnosti i těžší ocenit její půvab, ale radost, jakou vám ty necelé čtyři minuty udělají, se příliš popsat nedá. Pro někoho to může mít ale stejný účinek, jako když slyší riff Whole Lotta Love v podání Jimmyho Page. Odměnit se taková intepretace dá tedy jak jinak než potleskem, který někdo ze sálu vtipně prodlouží o první údery tohoto minimalistického díla.

Poté přicházejí na scénu členové Colin Currie Group. Přesněji řečeno šest jejích členů, v programu večera je totiž na řadě Sextet. Skladbě postavené na oblouku o pěti větách dominuje zejména klavír a cinkavé tóny marimby a vibrafonů, na něž se hraje i smyčci. Hudba, u které se neustále mění počet právě zapojených nástrojů, je právě díky tomuto dění zajímavá i na pohled. Pokud si člověk uvědomí, že odehrávané skladbě je třicet let, podiví se, jak málo inspirace přinesla do populární hudby. Nejblíže tak zůstává ani ne tak klasické hudbě jako jazzu. Portico Quartet by se mohli zdát dobrým příkladem ze současnosti.

• 22 koncertů, které na podzim nesmíte propásnout (II.)

Po povinné přestávce, během níž došlo k přestavbě, došlo na pomyslný přídavek. Přídavek proto, že se jednalo o poslední skladbu večera, téměř hodinovou Drumming. Po těžším začátku zahájeném u párů bong se proměněné složení přeneslo k marimbám, k nimž se postupně přidají ženské vokalistky a ke konci druhé části hraje u nástrojů celý soubor. V této a následující části se nejviditelněji projevila vhodnost prostoru Fora Karlín. Zaprvé to byla akustika, kterou si u zvonkohry pochválil později i sám vedoucí souboru. Pěkně působila rovněž zadní stěna, osvícena dvěma barvama a strukturou tvořící šachovnicový motiv. Stejně jako u šachů platí u Reichovy hudby jasná pravidla, rozhodnost, schopnost a smysl pro detail.

Do České republiky jezdí zajímaví umělci nejen díky festivalu Struny podzimu. Loni v Ostravě předvedl svůj opus další z minimalistických mágů Philip Glass. Do Prahy a Brna příští měsíc zavítá Kronos Quartet, pro něž Reich napsal Different Trains (skladbu odehrají v Brně). Ve výsledku je jedno, kdo sem interprety dostane, hlavně, že mají o podobnou hudbu lidé zájem. A jak to vypadá, posluchačů nejen populární hudby je u nás dost. Co je ale vlastně populární hudba?

text: Ondřej Bambas, foto: Struny podzimu