LIVE: Síla The Antlers zlomila nejedno srdce

THE ANTLERS
Lucerna Music Bar, Praha
15. 10. 2014

Ani pro kapelu "světového formátu" nemusí být turné za hranicemi zcela výhrou. Nakonec si například svoje aparáty balí po koncertě sami. Navzdory tomu, že minimálně jejich poslední tři desky sklízejí více než pochvalné recenze a pravidelně bývají zařazovány do výročních žebříčků toho nejlepšího. Jejich pozice už asi nebude o moc silnější, možná právě proto ale jejich indie zařazení zůstane ve správné kategorii a zároveň si zachovají svou civilnost, jakou v sobě při osobním setkání mají.

Samozřejmě ještě o něco zvláštněji působí uvedení Timber Timbre příští týden v Chapeau Rouge, kteří kromě pochvalné kritiky získávají i ceny. Příjemným překvapením stojí v protikladu koncert Future Islands z minulého týdne. Faktem zůstává, že jejich návštěva byla již jejich třetí pražskou a první koncert si také odkroutili v prostředí malého klubu, i když v docela jiné pozici debutující kapely. Uklidňující zprávou je prohlášení frontmana The Antlers Petera Silbermana, že jsou s odezvou spokojeni a že se jim u nás líbilo. A návštěvníkům jistě taky.

Skupina přehrála na Intruders, s jejímž žívým provedením prý nebyli během zkoušek spokojeni, celé album Familiars. Ještě melancholičtější melodie, než hráli doposud, dokázali ze starého materiálu vybraně doplnit, aby vznikl konzistentní set zakončený dvojicí poklidných skladeb, jejichž finále v Epilogue roztrhali masivním hlukem. Mezery mezi písněmi byly vyplněny zajímavými intermezzy často zacházejícími k jazzu a nespecifickým ruchům. Výplně by společně s prodlužováním songů mohly vydat za vlastní album, jak to kdysi udělali Incubus.

• Zpátky pod střechu: 33 nejlepších klubovek podzimu (II.)

Vytknout lze snad jen občasnou zbytečně prodlužující roztříštěnost, o to víc si pak ale posluchač vychutnal jednotlivé kompozice. Zvuk zněl přesně, co od živého podání očekáváte. Píseň je téměř stejná jako studiová nahrávka, ale přeci jen má v sobě něco navíc. Hloubku, kdy jsou všechny nástroje jasně čitelné. Celý zvuk přitom obstarává pouze čtveřice hráčů. Jaká síla stojí v jedné či dvou trubkách!

Kdo se dostane ke skupině později a dozví se o tomto koncertu, nebo z jakéhosi důvodu nemohl přijít, měl by si trhat vlasy. Při poslechu skladeb z nahrávek by jeden uronil slzu, naživo téměř pukala srdce. Byl to hezký doják, možná ani ne s happyendem. Ale ten vlastně Titanic taky neměl.

text: Ondřej Bambas, foto: Adam Hencze (musicserver.cz)