RECENZE: Slipknot se snaží oživit někdejší agresi. Neúspěšně

SLIPKNOT
.5: THE GRAY CHAPTER
Warner Music
14 trax / 63:51

Tracklist: XIX, Sarcastrophe, AOV, The Devil in I, Killpop, Skeptic, Lech, Goodbye, Nomadic, The One That Kills the Least, Custer, Be Prepared for Hell, The Negative One, If Rain Is What You Want

Slipknot si své místo na scéně vydobili mohutným zvukem kombinujícím tvrdé kytary a agresivní řev s vrstvenými perkusemi a elektronickými prvky v podobě samplů či Djského scratchování. Kapela je také známá pro své intenzivní koncerty a výraznou hororovou image. Postupem času se na třetí desce, Vol.3: (The Subliminal Verses) do hry začaly přimíchávat i melodičtější pasáže a Slipknot z dřívějšího chaosu vykrystalizovali v kapelu propracovanější a vytříbenější. Na poslední desce All Hope Is Gone tak dosáhli velmi dobře fungující rovnováhy mezi nekompromisním metalem a chytlavými melodiemi.

Na nové desce .5: The Gray Chapter (název vzdává poctu zesnulému Paulu Grayovi) tendence míchat tvrdý zvuk a líbivost pokračují, rovnováha byla ovšem zasažena změnami v kapele. Písně stále znějí hrubě, refrény jsou mnohdy překvapivě melodické, ale na desce se nachází až příliš materiálu, který působí jako vata.

• SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: Paul Gray

Ztráta Graye jakožto hlavního skladatele kapely způsobila rozmělnění obsahu, který díky většímu autorskému podílu kytaristy Jima Roota vyznívá spíš jako tvrdší variace na Stone Sour, kapelu, ve které Root donedávna působil s frontmanem Slipknot Corey Taylorem. Oproti starším albům mají kytarové riffy efekt podobný právě mainstreamovějším Stone Sour a i přes slyšitelnou snahu oživit starou energii a nápaditost vyznívají většinou do prázdna, nejsou zapamatovatelné a netáhnou. Grayovo skladatelství jednoduše v kapele znatelně chybí.

Podobně nevýrazné je album i po zvukové stránce. Deska má hluboký sound s výraznou basou (paradox?) a bicími. Kytary zní učesaněji a jsou méně hlasité než dříve, což na jednu stranu dopřává víc prostoru perkusím a (bohužel trochu sporým) elektronickým prvkům, zároveň ale albu ubírají pohlcující intenzitu, které byli posluchači svědky například na zmíněné All Hope Is Gone. Přitom Slipknot právě na takové intenzitě dříve naprosto zásadně stavěli.

• VIDEO: Zvrácený smysl Slipknot pro estetično

Naopak velmi výrazné jsou na .5: The Gray Chapters bicí, které jsou oproti ostatním nástrojům namíchané překvapivě nahlas. Tento fakt především připomíná, že kapela prodělala změnu na bubenickém postu, protože bicí zní, jako by z alba vyčnívaly a úplně do něj nezapadaly. Takto hlasité bicí připomínají například desku Mechanize od Fear Factory, ovšem v případě Mechanize jsou hlasité bicí podpořené perfektně namíchanými kytarami a dělají z Fear Factory jeden kompaktní smrtící stroj. U Slipknot tomu tak není.

Slipknot povstali z popela, aktuální nahrávka se ovšem příliš nepovedla. Dřívější fanoušky album těžko nadchne, jelikož všechna předchozí alba zní oproti .5: The Grey Chapter jistěji a suverénněji. Možná ovšem přitáhne fanoušky nové, protože je díky své celkové mdlosti mnohem stravitelnější než předchozí diskografie. Snaha oživit někdejší agresi je přítomná, ale vyznívá do prázdna. Obsah i forma ztratily jednotnost a výsledek vyznívá, jako by kapela marně hledala, odkud znovu začít.

BEST TRAX: AOV, Killpop, Goodbye
ZKUS TAKY: Slipknot - All Hope Is Gone, Fear Factory - Mechanize, Mushroomhead - XIII

Jan Čapek
3/7