LIVE: Nepřizpůsobiví Swans ohlušili Lucernu

SWANS + PHARMAKON
Lucerna Music Bar, Praha
21. 10. 2014

Swans jsou hudebním tělesem, u kterého znalí už automaticky očekávají suverénně kvalitní koncertní zážitek - stejně jako dávku nekonformní hudby, která se zvlášť v posledních letech důsledně vymyká škatulkám i zájmu a vkusu většiny. Koncert, který popíral mnohá ustálené klišé živých vystoupení, vzbudil hned od počátku velká očekávání. Skupina si nasadila laťku vysoko sama - obecně známý je pozitivní ohlas jejích živých show, ke kterému lze přičíst, že v poslední době se povedlo uskupení kolem ikonického Michaela Giry natočit hned dvě zásadní desky.

První z nich byl opus - bez ohledu na to, jak je toto slovo vyprázdněno, zde jde skutečně opus opusem - The Seer. Zbožňované album každého "náročného posluchače", které písněmi, stojícími na takových pilířích, jako je experimental, noise, avantgarda, ale i třeba industrial, posadilo na zadek i generaci nejmladších. Současné turné pak podporovalo ještě novější nahrávku To Be Kind. Jakkoliv by na základě kritických ohlasů bylo těžké a pro řadu kapel i nemonžé se takové nahrávce, jakou byla The Seer, vyrovnávat, Swans ji s To Be Kind v mnohém předčili a podařilo se jim najít nějakou střední - nikoli však průměrnou - cestu.

Rekapitulace co do vydaných alb je u formací, jakou jsou Swans, klíčové. Tahle kapela totiž svůj setlist nestaví klasicky na základě strategie nejlepší písně + ochutnávka ze současné desky. Naopak pojímá živáky jakou předstupeň k vlastnímu nahrávání. Krátký seznam položek v setlistu totiž tvořily jak bezprostředně vydané skladby, tak písně úplně nové, které se co do ohlasu a rezonování mezi posluchači v zásadě "zkouší". Navíc skupina očividně nepojímá píseň jako úplně hotový tvar, ale jako námět, který lze variovat a uzpůsobovat v dílčích momentech dění na konkrétní události. Vznikají tak různé fúze typu hypnotické Bring the Sun, jež vzápětí prorůstá v nářez Black Hole Man.

• FOTOREPORT: Víc než hluk: Swans se po dvou letech vrátili do Prahy

Na druhou stranu může být hudba Swans s jejich zálibou ve zdánlivém hudebním chaosu pro leckoho nestravitelnou manýrou, pózou a vyumělkovanou a do důsledku dodržovanou image kapely, která má za sebou velikou kariéru a dnes si může dělat, co chce, a fanoušci to přijmou. Písně trvají i několik desítek minut, často se ztrácí v jakémsi ambientu, náročný je i hlasitý a agresivní zvuk. Swans stojí i na fanouškovské základně, která ji zná od osmdesátých let - hlavní doba jejich tvorby se přece jen datuje do rozpětí mezi roky 1982 až 1997 - a čerpá ze svého vlastního mýtu. Dělají možná velké umění, nicméně divákovi se jejich show může stejně tak dobře zdát jenom obtížně poslouchatelnou porcí zvuků bez jasných kontur a pokřiků bez hlubšího smyslu, jemuž nábožně v polotranzu přihlíží největší nadšenci.

Na stranu první jsou Swans výjimečným zjevem, který po svém zmrtvýchvstání roku 2010 znovu vydobyl přední místa v povědomí posluchačů alternativní hudby. Zjevem, který bez typických koncertních průpovídek - zato s velkou dávkou civilní pokory a vděčnosti vyjádřené v závěru show - dokáže i na takto okrajový materiál nalákat i širší okruh lidí, než jsou pouze konzumenti novinek na serveru Pitchfork či pamětníci.

I přese všechny rozpaky, které může místy opravdu těžko uchopitelná hudba i show, odkud odcházíte napůl hluší, vyvolávat, zanechávají Swans taky velký a těžko definovatelný dojem. Tahle kapela se nepřizpůsobí ničemu a nikomu. Nikomu včetně svých posluchačů. {vypnoutlink:Lucie}

text: Lucie Malá, foto: Jaroslav Kutheil