LIVE: Thurston Moore a jeho odrostlá mládež zvuku

THURSTON MOORE BAND
Lucerna Music Bar, Praha
30.10.2014

Sonic Youth patří k ikonickým kapelám, ke kterým se dnes hlásí stovky pokračovatelů. Na opětovné sloučení to již nevypadá, jejich členové však pokračují v produkování hudby nadále. Koncert Thurstona Moorea v Praze byl náplastí pro všechny, kteří vyrůstali s raným indie rockem, a zároveň ukázkou, co znamená milovat hudbu.

Sonic Youth nikdy nebyli rebely v pravém slova smyslu. Více než gesty a slovy jednali hudbou. Z téměř popových melodií přecházeli k disharmonii a učili tak mladé naslouchat hluku. Někteří si osvojené znalosti přišli oživit i do Lucerna Music Baru, kde možná před více než dvaceti lety zažívali svůj daydream. Mladí už jsou díky nesčetným možnostem naštěstí také dostatečně vyškoleni a své příznivce si najde Moore rovněž jako separovaná jednotka, protože jeho hudba má možná stejné základy jako domovská formace a promlouvá podobným jazykem, výsledek ale stojí jinde.

Nyní totiž představoval zejména svou aktuální nahrávku The Best Day. Starší materiál z roku 1995 pouze doplnily zmiňované přídavky. Podobně jako před týdnem si hluční Swans libovali v hluku, dělala to i kapela Thurstona. Jen jiným způsobem a méně trýznitelsky a bez hradby vybavení. Podobný byl vlastně i úvod, v němž začala čtveřice z nánosu zvuku samovolně přecházet k regulérní skladbě Forevermore. Podobně mohou působit i leadeři obou skupin. Každý z nich je osobnost, zároveň kolem sebe mají nejpovolanější muzikanty, díky nimž je prezentovaná hudba organickým celkem. Thurston Moore ale není takový diktátor jako Gira a i od pohledu je chlápek, jehož popruh od kytary by u nás mohl nosit maximálně Miloš Čermák, o něco sympatičtější. A když si sám před poslední skladbou hlavní části kvůli prasklé struně sám vymění kytaru, protože techniků není potřeba, dojde vám důvod takovýchto koncertů. Čirá radost. Radost z hraní.

• Zpátky pod střechu: 33 nejlepších klubovek podzimu (III.)

Pomalu groteskní situace nastala asi hodinu po skončení koncertu, kdy se z Velkého sálu valily davy rozdováděných teenagerů z vystoupení DJe Wiche a proti pochodoval pasáží o dvě hlavy vyšší Moore. Mladí plní silných zážitků z "rapového koncertu roku" si vyprávějí, kdo si to dal toho večera na pódiu nejvíc, zatímco starší generace Sonic  Youth vzpomíná v přilehlých barech nebo už doma nad starými časy a ví svý. A pan kytarista zcela pokorně kráčí se svým kufrem ven, aniž by mu kdokoliv věnoval pozornost. Moore si ji stejně nejlépe vydobyde s kytarou v ruce, víc dělat nemusí. Za svou kariéru toho udělal už dost.

text: Ondřej Bambas, foto: Nikol Hoangová