RECENZE: Zaz má ráda Paříž, Paříž má ráda Zaz

Vydáno 28.11.2014 | autor: redakce

Francouzská zpěvačka Zaz, která se díky opakovanému fenomenálnímu úspěchu na Colours of Ostrava pomalu dostává do povědomí širšího posluchačstva, natočila desku plnou coverů oslavujících Paříž.

RECENZE: Zaz má ráda Paříž, Paříž má ráda Zaz RECENZE: Zaz má ráda Paříž, Paříž má ráda Zaz


Zaz - ParisZAZ

PARIS
Warner Music
13 trax / 43:23

Tracklist: Paris Sera Toujours Paris, Sous Le Ciel De Paris, La Parisienne, Dans Mon Paris (Version Manouche), Champs Elysées, A Paris, I Love Paris / J'aime Paris (En Duo Avec Nikki Yanofsky), La Romance De Paris (En Duo Avec Thomas Dutronc), Paris Canaille, La Complainte De La Butte, J'aime Paris Au Mois De Mai (En Duo Avec Charles Aznavour), Paris, L'après-Midi, J'ai Deux Amours

Zaz zvolila stejnou taktiku jako u nás třeba Ondřej Ruml nebo Vojta Dyk, nebo kterou si svého času vyzkoušel Robbie Williams: díky své popularitě a neobyčejnému charismatu prosazuje milovaný žánr, které by jinak zůstával známý spíše nemnoha milovníkům starých časů. Ačkoliv bývá Zaz srovnávána třeba s Edith Piaf a její hudba je nejčastěji označována ve smyslu "chansonu 21. století", novou desku charakterizuje nejvíce jedno slovo: jazz.

V žádném případě ale nejde o žánrové album. Sous Le Ciel De Paris se za vydatného přispění foukací harmoniky nese ve znamení funkového groovu jižanské provenience; La Parisienne je zaranžována ve stylu klasických vokálních skupin a skoro až gospelově laděné doprovodné vokály jsou důležité i v závěrečné J'ai Deux Amours. A Paris a La Complainte De La Butte pak díky tahací harmonice a klarinetu dýchá atmosférou Paříže padesátých let.

Ve zbytku alba už jde o nefalšované jazzové aranže, což ale neznamená nudu nebo zábavu jen pro intelektuály. Zaz nedělá problém přecházet mezi oběma póly jazzového spektra: s lehkostí se pohybuje mezi písněmi s aranžemi využívajících velký bigband a mezi skladbičkami s malou doprovodnou kapelou. Díky tomu, že na albu jsou především kratší zpívané  skladby s minimem instrumentálních sól a většina jich utíká v příjemně rychlém tempu a rozverné náladě, nehrozí ani obvyklá nástraha číhající na posluchače nezvyklé na jazz, totiž že se ho díky složitosti hudby zaleknou. Až na vzácné výjimky sice zpívá Zaz francouzsky a ne anglicky, ale to atmosféru a sílu alba spíše podtrhuje (a protože všechny texty jen adorují Paříž a život v ní, člověku nemusí být ani moc líto, že jim nerozumí).


Zaz zpívá s ohromným nasazením, střídá barvy i polohy hlasu, roztomile francouzsky švitoří, scatuje a vůbec dělá vše proto, aby se album líbilo. I díky tomu album spíš než záznam z koncertu z Village Vanguard připomíná soundtrack k dalšímu filmu Woodyho Allena. Paris je skvělou volbou pro zpříjemnění večera po náročném dni, stejně jako pro odrazový můstek k více "najjazlým" interpretům.


BEST TRAX: J'aime Paris Au Mois De Mai, Paris, L'après-Midi, I Love Paris / J'aime Paris (En Duo Avec Nikki Yanofsky)
ZKUS TAKY: Scott Bradlee & Postmodern Jukebox – Twist is the New Twerk, Robbie Williams - Swing When You're Winning, Django Reinhardt - Jazz in Paris: Nuages


Jiří Kalous
5/7

 

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít