RECENZE: Vedle Dream Theater se ani symfoňák neprosadil

Vydáno 06.12.2014 | autor: redakce

Stejně jako neskrblí počtem not ve svých metalových opusech, s oblibou Dream Theater zaznamenávají svá bezesporu řemeslně bravurní vystoupení a zmnožují svou albovou diskografii živáky. Další příležitost přinesl koncert v bostonské opeře s podporou orchestru a sboru.

RECENZE: Vedle Dream Theater se ani symfoňák neprosadil RECENZE: Vedle Dream Theater se ani symfoňák neprosadil


Dream Theater Breaking The Fourth Wall COVDREAM THEATER

BREAKING THE FOURTH WALL
Warner Music
23 trax / 164:23 min

Tracklist: The Enemy Inside, The Shattered Fortress, On The Backs Of Angels, The Looking Glass, Trial Of Tears, Enigma Machine, Along For The Ride, Breaking All Illusions, The Mirror, Lie, Lifting Shadows Off A Dream, Scarred, Space Dye Vest, Illumination Theory, i. Paradoxe de la Lumiére Noire, ii. Live, Die, Kill, iii. The Embracing Circle, iv. The Pursuit of Truth, v. Surrender, Trust & Passion, Scene Two: I. Overture 1928, Scene Two: II. Strange Deja Vu, Scene Seven: I. The Dance of Eternity, Scene Nine: Finally Free

Anžto Dream Theater jsou na pódiu poměrně statičtí (byť klávesy na otočném stojanu jsou dobrou vychytávkou, poskytující Jordanu Rudessovi přece jen větší akční rádius) a soustředění na stoprocentní provedení veškerých fines, nabízí duo audiovizuálních nosičů především instrumentální show. A je opravdu radost zblízka pohledět brilantním muzikantům pod prsty.

Nechť se James LaBrie nezlobí - vždyť nejednu kapelu by jeho zpěv držel nad hladinou - ale tady je prostě pouhým doplňujícím lidským faktorem zvuku nástrojů. Strojově přesné kreace početné artilerie Manginiho bicích, měnících se nezřídka v neúprosnou tělocvičnu, doslova berou dech, nikoli však Mikovi úsměv ze rtů. Ostatně i severoamerické publikum zůstávalo povětšinou němě zírající, přesto ne chladné. Přece jen při práci ve studiu se dá leccos poslepovat, teprve na vlastní oči si člověk v plné míře uvědomí virtuozitu Dream Theater.

Poněkud zarážející je obrazové zpracování koncertního záznamu, které zejména omladině musí připadat nemoderní, jelikož je oproštěn od zběsilých střihů. Starší ročníky se alespoň stihnou v dění na scéně orientovat. Grafickým maximem je pak dělení obrazu do oken, umožňující sledovat vícero aktérů najednou či doplňkovou grafiku.

Další rozměr měl dát koncertu orchestr a sbor Berklee College of Music, nicméně podařilo se to pouze částečně. Symfonici posílili Dream Theater jen zhruba na poslední tři čtvrtě hodiny, aby společně pojali rozsáhlou Illumination Theory z nejčerstvější eponymní řadovky a také výňatky z již patnáct let starého koncepčního díla Metropolis Pt. 2: Scenes from a Memory, avšak navzdory preciznímu zvuku se oproti elektrifikované kapele příliš neprosadili. Jistě, jejich úkolem je přizdobit, nikoli převálcovat, ovšem již tak aranžérsky propracované skladby tato tělesa nikterak výrazně neobohatila. S jistou mírou neúcty ke klasickým nástrojům lze konstatovat, že desatero čilých prstů páně Rudesse na soustavě jeho klaviatur by je v pohodě zastalo. Také Petrucciho kytara zpívá v tomto případě výrazněji než čtyřiadvacet hrdel smíšeného sboru.


Přestože z hlediska samotných DVD nejde o kdovíjak závratnou podívanou, sonda pod slupku prog metalu oproštěná od povrchního balastu a muzikantský fortel Dream Theater sotva může přivodit zklamání.


BEST TRAX: The Enemy Inside, The Mirror, Illumination Theory
ZKUS TAKY: Rage - Metal Meets Classic Live, Within Temptation - Black Symphony, Metallica - S&M

Daniel Folprecht
5/7

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít