LIVE: Zdařilá resuscitace třicetiletých Stromboli

STROMBOLI
O2 arena, Praha
4. 12. 2014

Bez okázalých gest, ba až ledabyle civilně, vkročila skvadra na scénu a dlouhým, de facto instrumentálním nástupem skladby Stromboli symbolicky vytýčila směr večera. Žádné sborové halekání líbivých refrénů, tady šlo o samu prapodstatu hudby v ryzí podobě. Kam paměť sahá, o brilanci tria Pavlíček - Veselý - Kryšpín netřeba pochybovat a ani přibývající léta nejsou v případě muzikantské zručnosti na obtíž. Do odlišné situace staví věk hlasivky, ovšem Bára Basiková vbrzku zapudila sebemenší obavy a potvrdila nadstandardní formu. Když ve vícepolohové (což u Stromboli není ničím výjimečným) Abacus odjistila kohout svého hlasového rejstříku, vyloupl se nečekaně první z vrcholů vystoupení. Nejen při famózních kreacích s tóny v dynamicky gradující Carmen člověk pojal lítost nad Bářiným sólovým žánrovým tápáním. Nemá ona nakonec hlasivky rovněž na elektřinu?

Přes dvě hodiny sopečných erupcí: Michal Pavlíček s Bárou Basikovou připomněli zlatou éru Stromboli

Nicméně v momentech, kdy se statičtí protagonisté zahloubali do svých partů, vytanula chladná neosobnost mohutného prostoru a síla emocí se rozplývala kdesi pod kopulí. Ať již šlo o snivou Scanners, Aladina s hostujícím Gumou Kulhánkem a absencí zpěvu, zato dozdobeného klávesami Romana Dragouna, či jednu z novinek Katova pomocnice. Báječným kontrastem jim ve víru barev a nálad byly energičtější kusy v čele s uzemňujícím riffem odpíchnutou Ó hory, ó hory v nezaměnitelném přednesu Viléma Čoka. A pro tentokrát i se zdvojenou basovou sekcí dodávající skladbě na hutnosti a monumentalitě.

Jestliže vzhledem ke strohé diskografii byl program do značné míry předem daný, dramaturgie koncertu tasila zejména ve druhé polovině nejedno překvapení. Papírové finálovky Sandonorico (škoda, že ne v singlové české verzi) a funkující Okolo ohňů odsunul z čestných pozic nesmírně silný, byť o poznání méně hitový triumvirát Veliké lalulá, kytarovým sólem v závěru inovovaná Košilela a multi motivová Villa Ada.

Oproti zvyklostem byly řazeny i přídavky, když dravé Tesáky s vloženým křtem čerstvého alba Fiat Lux doprovodila též nezažitá a navíc zranitelně křehká Post Scriptum, v níž Báru doprovodila jen Pavlíčkova kytara a klaviatura brázděná prsty Venduly Kašpárkové. Definitivní loučení však znamenal až návrat k počátkům Stromboli, a to v klasickém rockovém triu vyvedená Rychloběžka s prostorem pro improvizaci.

Ačkoli komornější prostory a sevřenější sepětí s publikem by Čombeho prokomponované neotřelé hudbě a celkovému fluidu Stromboli slušely víc, zhruba osm tisíc evidentně spokojených příznivců bylo pádným argumentem (zatím) jednorázového vystoupení. Tím spíš, že z kapely prýštila neskonalá energie, jistota podepřená poctivým kumštem a v neposlední řadě radost. Erupce v tomhle případě neznamená výbuch.

text: Daniel Folprecht, foto: Petr Tibi
Témata: Stromboli, O2 Arena