RECENZE: Pospíšil má album s pěti P - poctivé, poslouchatelné a plné parádních písniček

LUBOŠ POSPÍŠIL A 5P
SOUKROMÉ ELEGIE
Supraphon
12 trax / 48:25 min

Tracklist: Lilie, Pán hospod - Hospodin, Tak navštiv bar, Mám sto chutí, Někdo stál opodál, Slunovratná noc, Zimní čas, Už vyplouvám, Karino. Starý pár, Melancholie, Bydlet!, Poslední tango

Luboš Pospíšil je trochu člověk z jiné doby, to ale vůbec neznamená, že je zastydlý někde v minulosti. Není však mediálně podbízivý a jeho naléhavý hlas zní většinou ve velmi nadčasových písních, ke kterým je potřeba chvíli hledat cestu. Trpělivý posluchač je však v případě Pospíšila v pravidelných intervalech odměňovám kvalitními nahrávkami. Již na třetí desce Pospíšila doprovází obnovená kapela 5P s převážně mladými muzikanty, takže je asi zbytečné vysvětlovat, jaký to byl od něho před lety skvělý nápad se jimi obklopit.  Důležitější je konstatování, že ho tahle mladá sestava okysličuje ke skvělým uměleckým výkonům.

Asi nikoho, kdo zná Pospíšilovu tvorbu, nepřekvapí na novince to množství emocí a melancholie. Ostatně nahrávka měla pracovní název Melancholie a písnička stejného jména patří na albu k těm výraznějším. Bývalý člen souboru C&K Vocal, který při vzniku nahrávky ve studiu natáčel dohromady s celou kapelou, přichází s nečekaně tvrdšími skladbami jako jsou bluesrockové Bydlet! nebo rokenrol Pán hospod - Hospodin. I přes stylovou rozmanitost a množství skladatelů a textařů, kteří se na něm podíleli, však Soukromé elegie nepůsobí nijak roztříštěným dojmem.

Autorsky se na desce podílel sám Pospíšil, hudbou i texty přispěl klávesista a kapelník Ondřej Fencl, novinkou je spolupráce s Michalem Hrůzou. O texty se vedle Pospíšila a Fencla postarali Pepa Lábus, Jan Sahara Hedl, Tomáš Belko a tradičně básník Pavel Šrut. Například úvodní Lilie jemně a pomalu vtáhne tak, že její soulové sbory při opakovaném poslechu nelze dostat z hlavy. Stejně tak jakási poklona Jethro Tull v podobě songu Tak navštiv bar s příčnou flétnou hostujícího Richarda Maláta a optimistickým sloganem Pepy Lábuse "vody strhnou hráz, ale nezboří svět". Mám sto chutí zase zdobí Fenclova foukací harmonika, šťastné prolnutí muzikantských generací dokazuje Pospíšilova Slunovratná noc s Fenclovým lyrickým textem.

• RECENZE: Luboš Pospíšil natočil čerstvě chutnající album

Pospíšilova tvorba není zboží určené k rychlé spotřebě. Proto působí naprosto přirozeně takové odkazy na minulost, jakým je remake písničky Už vyplouvám, Karino, jakýsi dovětek k dávnému hitu Píši vám, Karino. Už vyplouvám, Karino nahrál Pospíšil v roce 2001 na pozapomenuté album Hazardní slavnost, nyní s krásným smyčcovým kvartetem patří k posluchačsky největším zážitkům nové desky. Skladby jako Někdo stál opodál, valivý rock, který je autorsky možná překvapivě dílem právě křehce působícího Pospíšila, možná trochu zarazí. Ale všudypřítomná melancholie a nostalgie nikoho nenechá na pochybách, že Pospíšil nemění styl. Závěrečná píseň Poslední tango je už zase citlivý a nadčasový bard, jak ho známe a snad ještě dlouho budeme vídat a především slýchat.

Společně s kapelou 5P totiž jako tradičně předkládá album, které má v souladu s názvem skupiny všech pět pé - je poctivé, poslouchatelné a plné parádních písniček.

BEST TRAX: Tak navštiv bar, Slunovratná noc, Už vyplouvám, Karino
ZKUS TAKY: Vladimír Mišík - Ztracený podzim, Michal Prokop - Kolej Yesterday, C&K Vocal - Generace

Roman Jireš
5/7