LIVE: Spectaculare 2015: hravost a jedinečnost i drobná zklamání

L. DUSILOVÁ + CHANTAL ACDA, BIOSPHERE, ORLAK + BRANDT BRAUER FRICK
Palác Akropolis, Planetárium Praha
3., 5. a 6. 2. 2015

V loňském roce patřil k vrcholům festivalu koncert Nilse Frahma, jehož si budeme moci připomenout již v květnu v Paláci Akropolis, a návštěva Jona Hopkinse, který dokázal zejména díky desce Immunity sál zaplnit do posledního místa.

• LIVE: Spectaculare II: Zkušený Jedi Hopkins a mladý Padawan Robinson
  
  

Letošní série narostla na více jak dva týdny a představila umělce všech možných žánrů. V posledním týdnu se do Prahy poprvé vypravila Chantal Acda, která si k nám do té doby našla cestu pouze turisticky či pracovně. Jelikož má zpěvačka za sebou několik spoluprací a disponuje bohatým repertoárem, volila písně starší i novější. Naživo Chantal písně několikrát ve spolupráci se svými spoluhráči protáhla a dodala jim alt či post-rockový nádech. Nejzajímavějším členem doprovodné kapely byl jistě hráč na eufonium Niels, naopak bubeník Eric zbytečně exhiboval a narušoval tok skladeb. V písni Arms Up High zastupující Petera Brodericka svým zpěvem také neoslňoval.
Před Chantal vystoupila s půlhodinovým setem Lenka Dusilová. Ta ukázala, kam až sahají její možnosti a že baromantická poloha je stále relevantnější popu. Nicméně pro fanoušky Dusilové znající práci pro Spitfire Company nebylo vystoupení nějak překvapivé. Hru doplnil skvělými vizualizacemi VJ Aeldryn.

Byť nabídla předskakující Lenka rozdílný zážitek, kontrast nebyl nějak kontraproduktivní. Podobně fungovalo i vystoupení Orlaku, kteří se navazujícím Brandt Brauer Frick přiblížili až závěrečnou improvizací. Orlak předvedli zábavný set, v němž zahráli chytlavé náměty proplétající jazz s elektronikou, i rozpracované věci, kde stále byla cítit mírná nesouhra a například zadní padový podklad stál dvakrát mimo zbylý rytmus. I když byla obě vystoupení domácích hudebníků na vysoké úrovni, drobné chyby a nejistý přístup shazovaly výsledný dojem.

V opozici stálo představení Brandt Brauer Frick, kteří jasně ukázali, co znamená německý perfekcionismus a preciznost. Posedlost rytmem, repetitivní beaty a hypnotická kombinace techna s free jazzovou technikou fungovaly stejně dobře v triu jako v dalekočetnějším ansámblu, s kterým hráli Brandt Brauer Frick na stejném místě před třemi lety. Tentokrát byl samozřejmě důraz více kladen na „neživou" složku, sál se tak proměnil v klubový parket nežli poslechový sál. Příjemný závěr festivalu.

Brandt Brauer Frick vystoupili v Praze po třech letech. Tentokrát pouze ve třech.

O největší a nejočekávanější vystoupení se ovšem o den dříve postaral Biosphere. Kvůli velkému zájmu byl zážitek rozšířen na tři po sobě jdoucí sety. Oproti klasickému zážitku, který mohli fanoušci prožít naposledy předloni, byl návštěvníkům nabídnut unikátní prostor planetária, díky čemuž dostala podmanivá hudba plná elektronických sekvencí, ruchů, šumů a přírodních i vysamplovaných zvuků další rozměr. Přestože nebyl zážitek perfektní a během projekcí se objevovaly drobné chyby, propojení specifického hudebního žánru s velkoformátovým promítáním ukázaly novou formu prezentování poslechových zážitků. Zhudebnělé pokračování loňského filmového spektáklu Interstelllar dokázalo diváka vtáhnout do čtvrté dimenze. Do budoucna si lze představit posunutí těchto hranic například zapojením 3D obrazu s prostorovým zvukem, nicméně i tato forma, k níž přispěly vizuály The Macula, byla dostačující a nabídla hodně otázek k přemýšlení a rozjímání. Možná si divák našel v tomto odděleném prostoru pouze pár oblíbených míst, možná měl možnost vidět už v životě silnější představení, své kouzlo ale vystoupení nepostrádalo.

Biosphere v Planetáriu Praha

Pokud bude v podobném směru Spectaculare pokračovat v dalších ročnících, můžeme se těšit na neobvyklé, kterému se dá odpustit i drobná vada na kráse. Jde totiž zejména o pocit, jenž si odnášíme z druhého ročníku festivalu opět příjemný.

text: Ondřej Bambas, foto: Anna Červinková, Barbora Hrdá