LIVE: Bobby McFerrin jako posel Boží

BOBBY MCFERRIN
Forum Karlín, Praha
7. 6. 2015

Bobby McFerrin je naprosto božský - řekli byste si, pakliže jste viděli některá z jeho dřívějších vystoupení v televizi. Na tom není nic zvláštního. Ale myslí si to nejenom jeho takto získaný fanoušek, ale i on sám. A v tom už začíná být relativní problém. Jeho show totiž čím dál více dělají rozdíl mezi tím, jak se navenek tváří, a čím ve skutečnosti jsou.

Do pražského Fora Karlín, kam Bobby zamířil poprvé, si tentokrát pozval osvědčené hosty Boni Pueri a Clarinet Factory (obě tělesa s ním již vystupovala) a nově také tanečníka Alexe Sadirova.  Můžeme-li mluvit o audiovizuální stránce večera, tak to určitě nebyl krok vedle - nazvučení všech interpretů pro daný prostor bylo na vysoké úrovni. Problém nastává ale už u samotného slova "koncert", kterým bylo ono vystoupení prezentováno.

McFerrina předchází pověst neobyčejného improvizátora a jistě právě tento fakt je jedním z mnoha lákadel, která případného návštěvníka přesvědčí o výjimečnosti dané akce. V poslední době ale nejde o improvizace kompletní, ba naopak - režisér celého večera, kterým je přímo hlavní hvězda, má vše velice dobře připravené tak, aby vyznělo ponejvíce poselství, které chce celým svým večerem sdělit. A využívá k tomu veškerých metod, které známe právě od lidí zmíněných v perexu tohoto článku. Důležitým prvkem celé akce je tak metodou biče a cukru (ano, v tomto pořadí) uspokojit co největší množství lidí při neustálém ujištování, kdo je tady "ten vyvolený" - na koho nikdo nemá.

• FOTOREPORT: Bobby McFerrin na návštěvě v hlavním městě, den I.

Součástí takovéhoto procesu je i prostor, který umělci, jež s McFerrinem sdíleli pódium, dostali na ukázání vlastních kvalit - tak jako tomu bylo v případě sboru i dechového kvarteta, tedy obou v ČR uznávaných veličin. Že má Bobby obrovský rozsah, všichni víme, přesto se jej nebojí použít jako zbraň při kooperaci se sborem, aby na něm předvedl, že zatímco on ještě limitů nedosáhl, chlapci a muži ze sboru již ano. Celé to pak působí, jako kdyby chtěl být McFerrin komikem. Jako prostředek si k tomu bere ty, kteří jej obdivují natolik, že jsou schopni zajít daleko za hranice toho, kam by se jinak při méně vypjaté situaci ani nepodívali. Ale ve chvíli, kdy jsou tak nuceni učinit, už jim nezbývá, než tu hořkou hru dohrát do konce. To potkalo i u Ferrinových koncertů nováčka na podiu - tanečníka Alexe Sadirova, jehož nelehký úkol reagovat na McFerrinovy zvuky shodil Bobby svou ponižující parodií Alexových pohybů.

Jelikož tentokrát nedošlo na žádné vokální hry na jakoukoliv známou melodii (snad s výjimkou Bobbyho jízlivě kazící improvizace do hudby Clarinet Factory), i když se pár diváků v úplném závěru večera snažilo uprosit jej alespoň v přídavku k nějaké, tak lze celý večer nazvat jakýmsi workshopem jednoho staršího hipstera, jehož zálibou je komandovat ostatní a dělat si z nich sem tam looper. To ostatně předvedl i v bloku "chce si se mnou někdo zaimprovizovat", kdy hned první dobrovolnice Marianna zaskočila McFerrina tím, že k jejímu jménu existuje píseň (Marjánko, Marjánko), kterou briskně s pomocí publika vystřihla, aby ji mistr setřel tím, že jí stejně nerozuměl ani slovo. Ale ani Patrik, Kateřina či Beatrice, tedy další dobrovolníci v pořadí, se nedočkali ničeho jiného, než lopotného střídání se v opakujících se frázích, navíc pro jednoduchost založených na jejich jméně.

• Na co se těšit v červnu: 15 tipů iREPORT.cz

Naše jediné štěstí přišlo v samotném závěru, kdy protentokrát došlo k velkému rozuzlení. A najednou vše začalo dávat smysl - od fotografie na plakátu zvoucím na tento "koncert", až po skutečnost, proč do bezbožného Česka McFerrin najednou tak často jezdí koncertovat. Na jeho odchodnou jsme totiž dostali téměř příkazem, že se máme minimálně jednou denně modlit k Bohu. A rázem bylo zřejmé, že podobně jako Benny Hinn je Bobby McFerrin jen obrovsky talentovaným nástrojem ideologie. Nástrojem k tomu, abychom to konečně už pochopili.

Zbývá už jen zodpovědět otázku, jak si s takovýmto nelehkým úkolem poradí mistr 17. června v Brně, kdy vůbec poprvé na našem území předvede společný program se světoznámým pianistou Chickem Coreou, protože jeho dřívější zahraniční vystoupení s ním žádné odkazy na verbování oveček nenaznačovala.

text: Viktor Mašát, foto: Matěj Třasák