HUMOR BAD RELIGION nikdy nechyběl. Mrkneme-li do bukletu na obsazení, nedočkáme se obligátního soupisu jmen kapely s příslušným instrumentálním zařazením, ale dozvíme se, že: Jeff Bentley hraje na cokoli je třeba, Greg Hetson pro změnu obsluhuje to, co je možno vidět v TV a Brian Baker je potížista. Jen u Grega Graffina zůstalo ono suchopárné vocals. Logicky. Jeho zpěv je již drahná léta poznávacím znamením této americké (trochu) punkrockové a (hodně) melodické partičky, která nedávno oslavila již neuvěřitelné dvacetiletí aktivní činnosti a je dobře známa i evropskému festivalovému publiku, to naše nevyjímaje. Model Bad Religion je jednoduchý a funguje. Na bigbítově punkovém kvapíku vystavět chytlavou melodii, která, vedená příjemně zabarveným Graffinovým hlasem, leze pod kůži jako injekce. Její hrot však nezpůsobuje bolest, ale hladí a laská (mě nejvíc asi Whisper In Time). A také šimrá bránici - viz nevědomá (?) reminiscence na nirvanovské Smells Like Teen Spirit ve World Without Melody. Jako vejce vejci se podobají alba Bad Religion v posledních letech. Starýho psa atakdále a ty ber nebo nech bejt. Všechno je v případě této pětice právě takhle jednoduché.
Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies najdete zde.Rozumím
BAD RELIGION - The New America
0,00
