RECENZE: Ohlížení Van Halen neznamená odcházení

VAN HALEN
TOKYO DOME IN CONCERT
Warner Music
25 trax / 120:02 min

Tracklist: Unchained, Runnin´ With The Devil, She´s The Woman, I´m The One, Tattoo, Everybody Wants Some!!, Somebody Get Me A Doctor, China Town, Hear About It Later, (Oh) Pretty Woman, Me & You (Drum Solo), You Really Got Me, Dance The Night Away, I´ll Wait, And The Cradle Will Rock..., Hot For Teacher, Women In Love, Romeo Delight, Mean Street, Beautiful Girls, Ice Cream Man, Panama, Eruption, Ain´t Talkin´ ´Bout Love, Jump

Záznam dva roky starého koncertu v Zemi vycházejícího slunce zachycuje Davida Lee Rotha po boku Van Halen Family a zaobírá se výhradně skladbami ze společně strávených etap kariéry. To znamená ze slavných začátků a vzestupu s prvními šesti alby od konce sedmého do poloviny osmého desetiletí minulého století a poté až z tři roky starého (v tomto kontextu tedy spíš nového) A Different Kind Of Truth, na němž navrátilec Roth opět stanul za mikrofonem.

Van Halen byli a jsou instrumentálně precizní, leč jejich koncertní tvář definuje sklon k nepřímočarosti a rušivým výkyvům temp i nálad, se kterými se skladby cestou do vlastního finále s oblibou zaklikatí. Leckdy je to jistě zajímavé a tváří v tvář kapele možná i vzrušující, nicméně při reprodukovaném poslechu repertoáru komplexně takzvaně vyprchává tah na bránu hitovosti. Při kytarových sólech, s nimiž Eddie Van Halen v žádném případě nešetří, tak písním nejednou paradoxně padá řemen. Míra ryzího muzikantství je však nadále věru poctivá. Rothův projev samozřejmě oproti vrcholné éře trochu pozbyl na dravosti a rozsahu spojenými s odvátým mládím, nicméně i se šesti křížky za krkem stále náleží k solidním rockovým hlasům.

A když už reminiscence, nemohou vedle všech stěžejních (pozor – stěžejních pouze z výše uvedeného období, vyznavači hagarovských časů zcela uspokojeni zajisté nebudou) pecek z vlastní dílny chybět coververze, kterými Van Halen ozvláštňovali svůj repertoár. Rock'n'rollová klasika Roye Orbisona (Oh) Pretty Woman a naopak rock'n'rollové pojetí Brimovy bluesárny Ice Cream Man v částečně akustické verzi výsostné postavení originálů neohrozí, to You Really Got Me s úderným ústředním riffem, kterou původně proslavili The Kinks, je Van Halen přece jen bližší a dynamický heavy háv jí sluší.

Přihlédneme-li k doznání, že minulá – poněkud nevýrazná – řadovka do značné míry vymetla letité drobky z Eddieho autorského šuplíku, ohlédnutí za dřevní tvorbou se jeví jako poměrně dostatečné. Je na čase pokročit k novému studiovému albu a úkol je jednoznačný: obhájit kredit jedné z jistot světového rocku.

BEST TRAX: Women In Love, Panama, Jump
ZKUS TAKY: Whitesnake – Made In Japan, Def Leppard – Viva! Hysteria: Live at the Joint, Las Vegas, Aerosmith – Rockin' the Joint

Daniel Folprecht
4/7