LIVE: Kasabian vzdali na Colours Of Ostrava hold výtečné St. Vincent

St. Vincent předvedla výborné vystoupení

COLOURS OF OSTRAVA
Areál Dolní oblasti Vítkovice, Ostrava
17. 7. 2015

Colours of Ostrava žhnou a praskají ve švech. Prach se zvedá z udusaných cest, fronty na langoše dosahují kilometrových délek a čekání na drinky jsou nekonečná. Festival se letos rozšířil o několik zákoutí, jako je například odlehlá stage, která jede do čtvrté hodiny ranní a hipsteři tam u plátna plácnutého na betonovu zeď prožívají svůj ráj. Přelévání davů mezi dvěma hlavními pódii ale připomíná prolínání vln tsunami. Přelidnění festivalu se negativně podepsalo například na setu Josého Gonzáleze. Kdo chtěl prostor, aby mohl v klidu a citlivě vnímat umělce, musel se dostavit s dostatečným předstihem. Jinak ho čekalo prodírání mraveništěm hemžícím se všemi směry. Zato směrem o několik levelů výš festival povýšili dychtivě očekávaní Kasabian.

• FOTOREPORT: Colours Of Ostrava: Hvězdou druhého dne byli Kasabian
  
  

VYZÝVAVÁ EXTÁZE KASABIAN 

A když říkáme výš, tak míníme až na úroveň festivalové jedničky Glastonbury. Tam minulý rok s tenkrát aktuální novinkou 48:13 Kasabian excelovali a stali se oficiálním britským miláčkem mezi kapelami. Do Ostravy si s sebou přivezli oprávněnou notnou dávku sebevědomí, arogance i radosti ze hry včetně graficky prosté stageové image. Tom Meighan s publikem nakládal jako čokl s gumovou hračkou, hecoval ledabylým mávnutím ruky a nešetřil jadrným jazykem. Nechával za sebou démonicky vlát kabát a měl co dělat, aby kontroloval své mimické svalstvo. Těžko říct, jestli za jeho počáteční boj s nasazením a orientací mohla nějaká chemie. Během koncertu se naštěstí dostal do kýženého aktivního rauše, ve kterém ho ale na plné čáře převálcoval nepřehlédnutelný Sergio Pizzorno. Ten vypouštěl orientální zeppelinovské skřeky, předvedl hru na několik nástrojů a po molu skotačil s takovou vervou, až jeho skleletonickou figuru po závěrečném odpadnutí na zem museli odtáhnout spoluhráči.

Že Kasabian míchají ve své tvorbě nejrůznějsí styly od klasického rocku až po tvrdou elektroniku s návykovými popěvky, se ví. Zásadní na jejich koncertu v Ostravě ale byl fakt, že v podstatě předvedli dva sety v jednom, a to stejně přirozeně, jako se během jejich show setmělo. Z původní instrumentální nálože ve stylu rockových legend se zvolna přesunuli do čistě elektronické show hodné šílenců typu Prodigy. Málokdo umí styly kombinovat takhle lehce a současně, aniž by z jednoho z nich vznikla parodie či z celku přeplácaný guláš. Zapomeňte na vnímání Kasabian jako "těch druhých Oasis". Kasabian jsou už mnohem dál a svou pozici svébytných hvězd si jasně uvědomují.

• FOTOREPORT: Colours Of Ostrava: St. Vincent, Kasabian a další druhým objektivem
  
  

"Takhle to děláme my, Kasabian!" zařval Sergio hned na úvod během čmeláčí Bumlebeee po dramatické pauze uprostřed songu a publikum se navzájem zašlapávalo do země bez dalších výzev. Málokdo v tu chvíli čekal, že dojde i na intimní moment s coverem songu People Are Strange od Jima Morrisona a osobní věnování coveru Praise You dámě, která hochy na stagei vystřídala za pár minut - St. Vincent. Jestli tohle vyznání umělkyni v zákulisí obměkčilo, je otázka. Na jeviště ale nastoupila jako hrdá, tvrdá žena s jasnou vizí.

MAGNIFICENTNÍ ST. VINCENT

O St. Vincent se u nás začalo v širším měřítku vědět až po rok starém, pátém albu, které pojmenovala přímočaře po sobě. Zatímco její nepodbízivá nahrávka může vzbuzovat buď zalíbení v netradičních melodických postupech, nebo tahat za uši svou nevšedností, její živé vystoupení je úplně jiná kapitola.

Málokterá zpěvačka umí být žensky vyzývavá a zároveň zprostředkovat umělecký zážitek. St. Vincent předvedla světovou show plnou sex appealu a především dramatických gest, aniž by u toho působila lacině. V děrovaném latexu sváděla nevinnýma modře podmalovanýma očima a k tomu řezala do kytary jako Meg White do bubnů. Na bílé stupně, které dominovaly pódiu, vycházela trůnit jako královna i na nich za efektu stroboskopů divadelně umírala. Je úctyhodné, že se vypracovala od spolupráce s o pár metrů dál hučícími undergroundovými Swans až k image současné vládkyně alternativní artové muziky s nezastřeným popovým feelingem.

• LIVE: Björk na Colours Of Ostrava přitáhla davy. Její koncert pro ně ale nebyl
  
  

Stylizovaných pohybů i moderně pojatého výrazového tance bylo někdy možná až přespříliš, stejně jako kytarové onanie. St Vincent, ze které je těžké spustit oči, ale sebemenší úlet každý odpustí. Její osobnost je totiž tak silná a opravdová, že jí těžko můžete její hrané divnovzezření vyčítat. Nakrokované souhry s její asijskou parťačkou, co vládla klávesám, můžou vzbuzovat úsměv i fascinaci nad dobře zvládnutou hrou. Můžeme už dnes konstatovat, že St. Vincent se stala první dámou Colours of Ostrava 2015.

To tuzemská výrazná kolegyně z jiného hudebního soudku Mucha by mohla St. Vincent závidět a hlavně se od ní učit, jak se to dělá být umělkyní a zároveň ženou. Její chlupatý feministický uječený folk přitáhl na lokální stage zhruba dvojnásobek diváků co cenami ověnčený Adrian T. Bell. To je docela smutná bilance. Když se střetne prvoplánová estrádní umělkyně s kvalitním vyspělým písničkářstvím, počty by měly dopadnout jinak.

Čechy včera reprezentovala i zdejší obdoba Mumford and Sons -  Andělem ocenění Jelen - nebo třeba takový Špindl X. Do ranních hodin pak bavili na hlavní scéně rakouští Klangarussell. Ostrava letos žhavě duní od rána do večera a potvrzuje svou pozici nejcennějšího festivalu u nás. 

text: Alena Bílková, foto: Jan Kuča, Jana Zvolánková