Vydáno 28.07.2015 | autor: David Stoklas
Že je Till Lindemann z německých Rammstein tak trochu zvrhlík, ví snad každé malé dítě. A jelikož je kapela na dočasném odpočinku, musí své oplzlé choutky ventilovat někde jinde. Proto vznikl projekt Lindemann, který v červnu vydal debutovou desku Skills In Pills.
RECENZE: Till Lindemann si odskočil z Rammstein a dal obscénnosti nový rozměr
LINDEMANN
SKILLS IN PILLS
Warner Music
10 trax / 40:26 min
Tracklist: Skills In Pills, Ladyboy, Fat, Fish On, Children Of The Sun, Home Sweet Home, Cowboy, Golden Shower, Yukon, Praise Abort
Till Lindeman na to nebyl sám. Přizval si na pomoc švédského hudebního mága a multi instrumentalistu Petera Tägtgrena ze severské formace Hypocrisy a industriální metalové kapely PAIN. Krom nahrání naprosté většiny hudebních nástrojů se Tägtgren postaral ještě o produkci, zatímco Lindemann měl na starosti texty, zpěv a vokály. Dle jejich slov spojuje výsledná deska tvorbu skupin Rammstein a PAIN.
Zajímavou a poněkud odvážnou změnou oproti tvorbě Rammstein je nahrazení němčiny angličtinou. Sám zpěvák přiznává, že se mu do toho zpočátku moc nechtělo, ale nakonec podlehl hecování ze strany švédského kolegy. A nedopadlo to vůbec zle. Je sice snadno poznat, že Till vyrůstal ve východní části Německa, kde bylo za komunismu velmi obtížné se k angličtině dostat. Jeho výslovnost má proto silně začátečnický charakter s velmi výrazným německým akcentem, což fanoušci Rammstein zajisté ocení. Lindemann mimo jiné zmínil, že dosud angličtinu používal maximálně ke psaní e-mailů, a proto musel vyhledávat ve slovnících spoustu výrazů, kterými by vyjádřil své myšlenky.
Není pochyb o tom, že ústřední roli celé nahrávky hrají texty a témata samotných skladeb. Po poslechu se dá tesat do kamene, že Till Lindemann je opravdu prase. Zdá se, že to, co mu nepovolili v Rammstein, si nahrál a nazpíval na Skills In Pills. Jako by se tu zhmotnilo to nejodpornější a nejzvrhlejší ze dna jeho šuplíku.
V songu Fat oslavuje morbidně obézní ženy, se kterými si rád užívá, a sugestivně zde popisuje sex s jednou takovou baculkou. V Praise Abort zase zpívá o potratech a o tom, jak nesnáší své děti, svou manželku a celý svůj život. "Sláva potratům," hřímá na jejím konci. A do třetice všeho odporného - už podle názvu skladby Golden Shower je jasné, o čem zhruba je - a koupelnové doplňky to tedy rozhodně nejsou.
Při poslechu se logicky nabízí otázka, jestli to ti dva myslí celé vážně. Nemyslí. Jde jen o velmi křiklavý způsob provokace. Skills In Pills se musí poslouchat s nadhledem. Občas sice deska působí, že je svými tématy odporná až příliš, jenže právě na míře nechutnosti vlastně celý projekt stojí a padá. Můžete si v obscénnosti libovat, nebo od ní dávat znechuceně ruce pryč - jisté ale je, že tohle album vás chladným nenechá.
BEST TRAX: Praise Abort, Ladyboy, Fat
ZKUS TAKY: Marilyn Manson – Pale Emperor, Rammstein - Liebe ist für alle da, Oomph! - Des Wahnsinns fette Beute
David Stoklas
5/7
|
Pohledem Daniela Folprechta Vedlejší projekty zpravidla muzikanti zakládají, aby uplatnili nápady, které jsou v domovských kapelách neupotřebitelné. Ne tak Till Lindemann, který s kumpánem Peterem Tägtgrenem stvořil album, jež není obtížné zaměnit s Rammstein. Přestože Lindemann pro tentokrát hřímá svá vlastní slova v angličtině a hudba pochází kompletně od Tägtgrena obstarávajícího veškeré nástroje a hojně využívajícího elektroniku, všudypřítomnému odéru Tillova stěžejního chlebodárce se prostě uniknout nedá. Výrazně k tomu přispívá i jeho typický značně omezený pěvecký projev, sklouzávající často k důrazné deklamaci. Je rozhodně překvapující, jak věrně se Tägtgren vcítil do role komponisty německého komanda a zároveň těžko pochopitelné, proč tak učinil. Skladby s bezesporu notně hitovým potenciálem, masivní metalové riffy, industriálně strohá rytmika a nad tím vším se klenoucí monumentální refrény, toť v portfoliu ústřední persony osvědčený, avšak přece jen opotřebený kolovrátek. Ku prospěchu věci elektronický eskamotér Tägtgren začlenil tu barokní varhany (Fat), onde dramatické smyčce (Children Of The Sun), v Cowboy nechal problesknout nefalšované banjo a Fish On jako by nachystal pro apokalyptickou diskotéku. Přitom úderný materiál zůstává soudržný a vyrovnaný, hned po prvním poslechu zákeřně nakažlivý. Za jasný cíl si album klade prostřednictvím bizarnosti provokovat. Tématy textů počínaje a vizuálním ztvárněním v bookletu konče se napovrch dere póza zvrácených individuí ostentativně otevřeně opovrhujících takzvanou seriózní tvorbou. Připusťme, že se najdou tací, kteří aktérům sednou na lep, avšak pravděpodobnější variantou je, že lidstvo pod tíhou každodenní reality, maskujíc se falešnou morálkou, zcyničtělo. Ona evidentní snaha o šokování se tudíž poněkud míjí účinkem a překlápí se spíš do formy zábavného dekadentního kabaretu. Přesto lze s takřka stoprocentní jistotou očekávat, že projekt Lindemann víc než cokoli jiného způsobí rozruch a rozdělí posluchače podle osobní míry vkusu, černého humoru a sarkasmu. A o to koneckonců tvůrcům nepochybně šlo. 5/7 |
0,00
čtenáři
hlasuj
