RECENZE: Duran Duran s hosty ukázali, že pop může mít duši

DURAN DURAN
PAPER GODS
Warner Music
12 trax / 57:21 min

Tracklist: Paper Gods, Last Night in the City, You Kill Me with Silence, Pressure Off, Face for Today, Danceophobia, What Are the Chances?, Sunset Garage, Change the Skyline, Butterfly Girl

Nové album má na svědomí především čtveřice Simon Le Bon (zpěv), Nick Rhodes (klávesy), John Taylor (baskytara) a Roger Taylor (bicí), tedy stejná sestava, která stojí za posledními alby Red Carpet Massacre (2007) a All You Need Is Now (2010). K ní je tentokrát třeba přidat i britského skladatele a producenta vystupujícího pod jménem Mr Hudson, který přiložil ruku k dílu na větší části alba.

Mr Hudson se jako zpěvák podílí hned na úvodním sedmiminutovém songu Paper Gods, jehož a capela vokální úvod doplní temná basa a tradiční výtečný vokál Le Bona. Silný refrén a množství zajímavých zvuků způsobuje, že si posluchač ani neuvědomí, že tahle pecka má na na pop neobvyklých sedm minut. Z trochu jiného soudku je následující Last Night in the City s hostující kanadskou zpěvačkou a multiinstrumentalistkou Kiesou Rae Ellestad známější pod jménem Kiesza. Hodně taneční track trochu připomíná projekty Davida Guetty. Až trochu minimalisticky působí You Kill Me with Silence, první skladba bez hostů, která nabízí charakteristickou potemnělost popu Duran Duran. Ani první singl z alba Pressure Off není žádnou uhlazenou mainstreamovou nudou, i když výrazný refrén s nepřeslechnutelnou americkou zpěvačkou Janelle Monáe z něj může udělat rádiový hit. Příliš však nechápu dotáčený aplaus v konci skladby.

• AUDIO: Kiesza vytáhla Duran Duran na taneční parket
  
  

Množství hostů na albu Paper Gods rozhodně nemá co dělat se ztrátou hlasových schopností Le Bona, což dokazuje v typické 'duranovce' Face for Today. O poznání radostnější atmosféru má Danceophobia, modernější tanečnější záležitost, ke které Duran Duran přizvali herečku, zpěvačku a bývalou modelku Lindsay Lohan, kterou spíše než role v několika béčkových filmech proslavily její skandály. No, berme to jako nepříliš vydařený vtípek. To John Frusciante známý z působení v Red Hot Chili Peppers je taky průšvihář, ale jeho hraní s Duran Duran má rozhodně smysl. Stačí si poslechnout úvod jedné z nejsilnějších skladeb na albu What Are the Chances?, kterou navíc smyčci ozdobil uznávaný italský houslista Davidé Rossi, v minulosti spolupracující například s elektronickým duem Goldfrapp.

Duran Duran však nemají zapotřebí obklopovat se jen známými jmény, třeba v Change the Skyline si zazpíval Jonas Bjerre. A asi není hodně lidí mimo jeho rodné Dánsko, kteří by znali jeho kapelu Mew. Jakýmsi pokračováním letitého hitu Duran Duran Girls On Film může být Butterfly Girl opět s drásavou kytarou Fruscianteho a náladotvornými klávesami Rhodese. Hodně snovou atmosférou se prezentuje úvod Only in Dreams, skladba však naštěstí brzy přejde v jakési funky, které připomene období alba Notorious nahraného Duran Duran v roce 1986 s producentem Nilem Rogersem. Ukázkou toho, jak to stále Duran Duran umí s atmosférou svých písní, je závěrečná The Universe Alone plná kontrastních ploch a zakončená tak, jak album začalo, tedy zpěvem a capela.

Duran Duran v sobě absorbovali newyorskou undergroundovou scénu 70. let, art pop i glam rock a přidali k tomu svoji obdivuhodnou schopnost vtisknout popové písni i duši. Navíc se nebojí experimentovat, byť v rámci popových zákonů. Přes časté personální změny má jejich repertoár stále svou kvalitu a určitě není náhoda, že přežili téměř všechny kapely, se kterými společně začínali.

BEST TRAX: Paper Gods, What Are the Chances?, Butterfly Girl
ZKUS TAKY: Spandau Ballet - Through the Barricades, Human League - Love and Dancing, Ultravox - Vienna.

Roman Jireš
5/7