Monkey Business: jaký byl vánoční koncert v Lucerně?

MONKEY BUSINESS
20. 12. LUCERNA VELKÝ SÁL, PRAHA

Zběsilost v kožichu.

„Jedem, kluci, jako tenkrát...,“ hecoval Roman Holý svoji crew v plné Lucerně. A fakt – oni jsou pořád stejně vypečení jako před lety.



Při starém zůstává i MB-symbolika: tradiční vánoční party v Lucerně plus zběsilé kostýmy kapely. Diktátorský styl banánové republiky z proběhlého turné vyměnili za jaksi podivně nesrozumitelný mišmaš. Matěj Ruppert ve stylu Hvězdných válek s příměsí Návštěvníků sice korespondoval s kytaristy, ale už trochu míň s opeřeným Ondřejem Brouskem. Leč nevadí, Monkey Business se vždycky vytasí s pár vychytávkami, které často chápou jenom oni sami, ale suverénnost, s jakou to dělají, je na celé věci nejvtipnější.



Držíce se víceméně playlistu z posledního turné k albu Objects Of Desire And Other Complications předvedli svoji lehce zvrácenou vánoční besídku. Se vším, co jejich publikum čeká, ale i s obligátním retro překvapením. Letos si kapela pozvala na pódium Vašo Patejdla, který svým srdceryvným lkáním Ak nie si moja rozezpíval Lucernu stejně dobře jako Ruppert: „A teď budete opakovat, co já budu chtít...“



Tonya Graves opepřila svým úžasně nepřeslechnutelným vokálem klasiku I Can´t Stand the Rain, jež mimo jiné přezpívala Tina Turner, a zároveň uťala zdlouhavý hold Pink Floydům, který jednou několika tóny, jindy částí Comfortably Numb hecoval Holý. Při Ruppertově textové interpretaci by ovšem Gilmour s Watersem možná zapomněli na své letité sváry a jen nevěřícně a s pochopitelným neporozuměním poslouchali, co se děje s jejich dílem. Jasně, opět ta jejich nadsázka, ale pro fanouška Floydů podobný zážitek, jako by se před Holým někdo snažil interpretovat jeho oblíbeného Glenna Hughese. Každá sranda má své hranice, kterým se dříve či později asi přiblíží i Monkey Business. Zatím se ovšem vezou na vlně dobrých nápadů, výborných shows a jedinečnosti.

text Martina Moudrá foto Ruda Vyhnálek