Jak to sypali Caribou?

CARIBOU

3.3. LUCERNA MUSIC BAR, PRAHA

Tlustá čára.

Daniel Snaith (aka Caribou) se s každou novou deskou vzdaluje čím dál víc svým elektronickým kořenům. Poslední album Andorra již udělalo čáru za minulostí definitivně.
Podobnost s kdysi spřízněným projektem Four Tet je nyní téměř nulová, zato inspirace šedesátkovým poprockem víc než vysoká. Ale důvodů, proč jsem se na tento koncert těšil jako malý kluk, je mnohem víc.
Spojit elektroniku a kytarové rify do jednoho gradujícího a od sebe neodděliteného celku je doménou převážně postrockových kapel. Projekt Caribou mezi ně nepatří, a přesto stejného výsledku dociluje a to i bez epileptických záchvatů svých jednotlivých členů. Nevyužívá žádné elektronické berličky, žádné zlámané, či jinak sekané beaty. Po většinu času se z počítače ozývají jen drobné „cinkající“ efekty, které spolu s psychedelickými videoprojekcemi vytvářejí dojem, že se pohybujete v nějakém bláznivém časoprostoru.



Daniel Snaith je buďto génius, a nebo při skládání své hudby bere hodně drog. Ať je to tak či onak, když před vámi stojí na pódiu, cítíte vždy jen neskutečnou koncentrovanost. Nic takového, jako se děje u komediantů a kejklířů z kapely Ralph Myerz And The Jack Herren Band, jimž se projev Caribou naživo na první poslech podobá. Mnohem více společných rysů vidím například u severských Jaga Jazzist. Množství ruchů, které jsou obě dvě kapely schopny vyprodukovat, je až neuvěřitelné. Jenže Snaith a jeho skupina tří Kanaďanů není na rozdíl od jedenáctičlenné norské kapely svázána takovým množstvím nástrojů, a tak mohou jít ve zvukovém experimentování ještě dál. A přesto po celou dobu koncertu nevytvoří ani jedinkrát neprostupnou zvukovou hradbu, stále můžete slyšet každé hrábnutí do strun či úder paličkou. Samozřejmě velký podíl na tom měl tentokrát i výborně nezvučený Lucerna Music Bar, to si pochvalovala i předkapela, čeští Sunflower Caravan.



Koncertní sestava Caribou je následující: Ryan Smith - kytara, Andy Lloyd - zpěv a basa, Brad Weber - hlavní bicí a Dr. Daniel Snaith, Ph.D. - zpěv, kytara, klávesy, flétna a, jeho nejoblíbenější nástroj, další bicí. Pokaždé, když za ně usedá, jsme svědky malého rituálu, který začíná uhrančivým pohledem na paličky a nakonec vyústí v maximální soustředění předcházející prvnímu úderu.



Nejdůležitějším muzikantem je osoba hlavního bubeníka, zbývající spoluhráči z něj po většinu času nespustí oči. On je ten hlavní motor, který do svého hraní dává všechny síly, takže když tohoto večera po druhém přídavku opouštěl pódium, jeho vyčerpání opravdu nebylo hrané. Mně nezbývá než zkonstatovat, že Caribou naživo jsou prostě zážitek.

text Tomáš Pokorný foto archiv