THE STROKES - Room On Fire

„Chci být zapomenut“, tak zní první slova, která Julian Casablancas vysloví na netrpělivě očekávané „dvojce“ amerických THE STROKES. Chválabohu, samotná nahrávka nedává příliš podnětů k tomu, aby jeho přání bylo vyslyšeno. Moment překvapení, díky němuž si kapela získala pověst zachránců rocku, už samozřejmě chybí, ale i tentokrát se jedná o kolekci výtečných písniček prezentovaných způsobem, který v dnešním umělohmotném světě příliš nevidět.

The Strokes jsou jistě poučeni širokou škálou legendárních předchůdců, od Velvet Underground přes The Stooges až po čelné přestavitele newyorského punku a nové vlny. Výsledkem je ovšem hudba, která má platnost takřka nadčasovou. Úsporná, nijak přehnaně komplikovaná, ale přece pulzující pestrým vnitřním životem. Naléhavá a vzrušující, ale nikoli laciná plakátovým způsobem. Albová půlhodinka bohatě stačí k dokonalému opojení, během něhož snadno zapomenete, že naše životy už dávno řídí koláče sledovanosti a jiné oblbující pečivo. Je to muzika, ve které o něco jde a lze nádherně fantazírovat, o co vlastně.

Na novince se navíc The Strokes vcelku podařil ten nezbytný tah, kdy plynule navázali na úspěšný debut a přitom se neuchýlili k mechanickému opakování. Samozřejmě, posluchači se dnes setkávají s trochu jinou kapelou než v době debutu It Is This. Přirozený a syrový zvuk desky tentokrát už určitě stál mnohem víc peněz než posledně. Na síle výsledné nahrávky to ale vůbec nic nemění.

Jan Ernest