KORN - Take A Look At The Mirror

VYPADALO TO na katarzi. Do předcházející desky investovali bakerfieldští skoro celé jmění a vypadalo to, že přišli s křížkem po funusu. V kontextu předcházejících alb tohle jako by všichni odzívali a někdejší protagonisté dalšího z rockových úsvitů skončili jako velryby na mělčině. Kdo se hrozil radikální změny stylu, může vydechnout, byť to bude výdech do tmy černější než kamerunská koza.

Korn milujte, anebo nechte být. Patříte-li do první kategorie, budete se tetelit blahem, jaký že to kontrast tahle neurvalá banda tvoří třeba vůči Linkin Park nebo Nickelback. Jonathan Davies může být fracek, kterému by mnoho nýmandů rádo rozflákalo ksicht, ale nikdy nesklouzl ke komerční podbízivosti, kašle na fenomén hitu a až do sebezničení razí vlastní styl. Tvrdý rock, to jsou pro něj černé brýle, kterými civí na okolní svět, lehá si do hrobu vlastních fóbií a depresí a když na něj padá těžká hlína, až pak teprve ožívá.

Ta deska je drtivá, hlas šílí i vemlouvá se jako zombie, připoutaný řetězem ke zdi, kytary tečou jako hustý Styx plný krve a odevšad se do uší valí temnota jako sirup, po jehož napití sice bolí hlava, ale jinak nepocítíte pach podzemních chodeb, jimiž se tahle pětihlavá saň pohybuje jako mýtický Minotaur v labyrintu.

Deska jako dávka smrtelné drogy. Pokud neumřete, vyčkejte ještě sedm minut. Brilantní coververze One od Metalliky vás dorazí definitivně.

Jan Petričko