Goldfrapp v Praze: nuda roku?

GOLDFRAPP
12.10.2010 SASAZU, PRAHA

Čím jsem starší, tím jsem DISCO.  

Je to už deset let, co nás Alison Goldfrapp a Will Gregory okouzlili zvukovými krajinami alba Felt Mountain, na kterém si melancholie podávala ruku s letargií. Žádný smutek ale netrvá věčně, a tak záhy došlo k přerodu zasněné depkařky v protřelou disco-divu. Tato poloha vydržela Alison víceméně dodnes, jen retro 70. let vystřídaly osmdesátky. Precizní práce se zvukem Gregoryho a vokál zpěvačky, ze kterého čouhá osobnost (a těch po světě moc neběhá), přinášely vždy něco, co stálo za poslech, a to i ve slabších počinech, jakým je letošní album Head First.


A teď tu Goldfrapp stojí na nablýskaném pódiu atmosférou chudého, leč technicky skvěle vybaveného SaSaZu. Chvíli předtím se nepochopitelně ztlumený DJ Floex pokoušel nahradit živý support. Absence předskokana se ukázala jako citelná vzhledem k nestandardně krátké stopáži vystoupení hlavní hvězdy. Po vcelku vlažném úvodu se Alison omlouvá za nachlazení (důvod zrušení několika předchozích koncertů), které je zřejmě i příčinou absence pomalejších skladeb. Nelze než litovat, protože v downtempových kouscích jsou Goldfrapp silní v kramflecích. Přestože zpěvačka i doprovodní hudebníci působili lehce unaveným dojmem, měl koncert určitou gradaci.


Solidní zvuk a osvědčené hitovky typu Ooh La La nebo Number 1 přeci jen zajistily očekávanou výměnu energie. O Goldfrapp se už nedá říct, že posouvá hranice taneční hudby, tak jako před lety, a to platí i pro živé provedení. Nad rezignací a neinvenčností v blyštivém balení se toho večera vznášela posmutnělá vzpomínka na ztracenou originalitu a rozmělněný talent.

text Karel Hron, foto Lukáš Kadeřábek 

4/7
 
SETLIST: Voicething (Intro), Crystalline Green,  Dreaming, I Wanna Life,  Number 1,  Alive, Believer, Shiny And Warm, Train, Ooh La La, Little Bird, Hunt, Rocket, Strict Machine (We Are Glitter)

Fotoreport z koncertu najdete ZDE.