Blood Red Shoes: report z koncertu

BLOOD RED SHOES
19. 11. LUCERNA MUSIC BAR

Dvojice bez vůdce.

Holka, kluk, kytara a bicí - jednoduchá formulka, která v případě Blood Red Shoes funguje bezchybně. Jejich studiová alba možná mají své slabší momenty, ale naživo tato dvojice přidává tolik pádných argumentů, že o jejích kvalitách nelze pochybovat. Laura-Mary Carter a Steven Ansell přinášejí něco, co většině podobně koncipovaným uskupením chybí. Tím je na jednu stranu křehké, ale jinak naprosto spravedlivé a harmonické rozdělení rolí, jež by přítomnost třetí osoby na pódiu totálně rozbila. Laura je ta tišší, krásnější, lépe zpívající polovička, která se nebojí tvrdých metalových riffů. Steven je naopak hlučný a extrovertní puberťák s velmi slušným citem pro rytmus.



Aby na sebe nestrhnul veškerou pozornost, schovává se po celou dobu vystoupení za bicí, které ho vzhledem k jeho menšímu vzrůstu téměř celého zakrývají. Vzájemně se velmi bedlivě pozorují, jinak spolu nekomunikují. Steven je pak výhradním mluvčím směrem k publiku a v Praze prokázal své abnormálně dobré znalosti češtiny (dílo jedné věrné fanynky). Společně jim to šlape tak, že umí roztančit celý sál po dobu hodiny a půl. Což není způsobeno jen tím, že se do svých nástrojů dokážou pořádně opřít a mohutně rozkmit hlasivky. Hlavní síla Blood Red Shoes tkví ve schopnosti složit opravdu chytlavé písničky, které navzdory velmi omezenému nástrojovému arzenálu znějí velmi rozmanitě. Že nemají vše připravené a dokážou slušně improvizovat, ukázali během singlové hitovky I Wish I Was Someone Better. Když po táhlém rozjezdu měla Laura výrazněji hrábnout do strun, jedna jí praskla.



Steve byl rázem ve svém živlu: pohotově převzal iniciativu, pokračoval sólo, sem tam přidal nějakou tu parádičku a hecoval publikum. Jakmile byla Laura připravená, tak bez jakéhokoliv slyšitelného přechodu pokračovali v písničce dál. Diváci byli nadšení. Blood Red Shoes rozhodně nejsou nikterak inovativní, spíše umně recyklují ověřené postupy. Zvládli však něco, co se nepovedlo ani Jacku Whiteovi – naživo dotáhli koncept genderově vyváženého "power dua“ (kytara + bicí) do naprosté dokonalosti.

7/7

Tomáš Pokorný