Michal Prokop: reportáž z Lucerny

Michal Prokop a Framus Five zaplnili sál velké Lucerny, ve kterém bylo nyní netradičně postavené podium uprostřed a ne jak je v Lucerně zvykem na vzdálenějším konci. To poskytlo větší prostor pro sedadlovou úpravu po stranách, což samotný Michal Prokop během koncertu komentoval se slovy, že i on sám by si rád sedl, a proto toto netradiční řešení aby vyhověli i těmto lidem. Pro lepší přehled diváků byly instalovány velkoplošné obrazovky, což ocenili hlavně sedící posluchači. Celý večer se nesl ve znamení "64", což byly nejenom narozeniny, které letos v létě oslavil Michal Prokop ale i píseň, která tento hudebně kvalitní vánoční večírek, kde se vystřídala řada muzikantů a textařů (Jiří Stivín, Tonya Graves, Petr Skoumal, Jan Burian, Markéta Foukalová, Yellow Sisters, Václav Koubek) odstartovala (byť jen projekcí z Prokopova DVD) a i ukončila. Lehce po osmé hodině začalo celé toto „hudební varieté“, které se zdálo, že nemá konce.


TRADIČNÍ STRUKTURA
Kdo navštívil alespoň jeden z koncertů Michala Prokopa a Framus Five, tak jistojistě ví, jaká bývá skladba písní jejich vystoupení a v Lucerně tomu nebylo jinak. První blok patřil zatím poslednímu Prokopovu albu Poprvé naposledy, střední část byla složena z tzv. „Prokopových standardů“ převážně z Koleje Yesterday a na závěr se Prokop vrátil ke kořenům, jak sám říkal. Tuto část otevřel písní Nobody Loves You When You´re Down and Out z roku 1923. Svůj temperament předvedla Tonya Graves při bluesové klasice Everyday I have The Blues. Dále zazněly písně jako What I say od Raye Charlese, kdy se na podium představili všichni hosté tohoto večera a předvedli dokonalou souhru, a Boom Boom Johna Lee Hookera. Na závěr si publikum vytleskalo píseň 64, nyní hranou živě.


VEČER PLNÝ IMPROVIZACÍ
Vánoční koncert, který se oprostil od zajetých patosů a klišé a jel si svoji cestou, nadělil pohodovou vánoční atmosféru. Luboš Andršt (kytara) a Jan Hrubý (housle) jednoznačně prokázali své kvality a vysvětlili, proč Michal Prokop občas vystupuje i „jenom“ v triu s těmito hráči, protože i ve třech jich je celý sál. V oblasti improvizací nezůstal vůbec pozadu Jiří Stivín, který z nevinné skladby rozjel funkově- vánoční nářez a v samotném závěru si společně s Hrubým a Andrštem užívali svá sóla s naprostou lehkostí a přirozeností, že nejeden divák musel odcházet spokojen, ne-li nadšen hudebním zážitkem.

Těžko hledat nějaká negativa na tomto hudebním večeru. Skvělá atmosféra, famózní hosté a v neposlední řadě vyprodaná Lucerna, jinak nežli příjemnou hudební nadílkou to skončit prostě nemohlo. Více takových koncertů!

text a foto Michaela Kuglerová