DIVOKÝ SRDCE - Kajuvej

Vydáno 30.12.2006 | autor: redakce

V souvislosti s druhým albem kapely Divoký srdce bych mohl psát o zvláštním významu druhé desky pro další vývoj skupiny, ale v případě tak zkušených muzikantů, jakým je Michal Ambrož a jeho spoluhráči z nedoceněné sestavy Nšo-či je to zbytečné. Už debut V moci noci mě přesvědčil o tom, že tahle nová Ambrožova parketa je mi příjemnější, než trochu nadhodnocená tvorba předchozích formací Jasná páka/Hudba Praha. A album Kajuvej zarámované písněmi, které jsem si pro sebe označil jako indiánský bigbít, jen dokazuje, že Ambrož s léty roste ve stále výraznější osobnost. Přesto za každou cenu nemusí desky Divokého srdce zcela zaplnit autorsky, by» se podílí na většině hudby a textů, a výsledku to jenom prospívá. Kajuvej je totiž zvukově pestré nejen kvůli "indiánským" písním (pamětníky jistě potěší zakomponování slavné melodie Martina Böttchera z filmu Vinnetou do skladby Indián stepí pán), ale i díky odlišnému rukopisu Ambrožových spoluhráčů. Vít Hanslian napsal takřka popovou věc Setkání a pětkrát se uplatnil Radovan Jelínek, kterému se povedlo zejména posmutnělé country podbarvené banjem Bouře, reggae Pomalu a Volání, které však trochu sráží Ambrožův nedůrazný zpěv. Za takovým nevýrazným zvoláním "hej, baby!" bych se asi neotočil...
Z Ambrožových věcí mě nejvíce vzalo Obleč se a vra» se, které mi připomíná to lepší z tvorby Rolling Stones v sedmdesátých letech, a legrácka s barovými houslemi Má milá má mě ráda. Obě tyto skladby navíc skvělými texty ozdobil Michal Staša. Fajn je i funkční kytarové sólo v bigbítu Lovec stopař a práce s atmosférou Možná, naopak trochu okoukaný už je vtípek s poslední "utajovanou" skladbou, kdy se po několika minutách ticha z reproduktorů ozve jakési šamanské rituální vytí. Ovšem dobrý dojem z povedené desky to už zkazit nemůže.

DIVOKÝ SRDCE - Kajuvej