Vydáno 09.02.2017 | autor: redakce
Pět let to trvalo, než si britský hudebník Alex Clare našel cestu zpět do Prahy. Mezitím se jeho české publikum celkem rozrostlo, a tak ho ve středu 8. února přivítala příjemně zaplněná pražská Roxy.
Alex Clare v pražské Roxy. Foto: Jitka Janů
Když Alex Clare poprvé před pěti lety zahrál v rámci oslav narozenin klubu Roxy v Praze, měl na kontě svoji debutovou desku The Lateness Of The Hour a českému lidu nebyl příliš známý. I tak ale prostor poměrně slušně zaplnil a přítomným, kteří si jeho show nenechali ujít, již tehdy svým vystoupením vyrazil dech.
FOTOREPORTY: Alex Clare v Praze dokázal, že je zpěvák s velkým Z
Nesmělý vousatý Angličan si svým hlasem podmanil všechny přítomné a roztančil i ty, kteří s ním měli čest úplně poprvé. Tentokrát se na něj čeští fanoušci připravili lépe a do Roxy dorazili v téměř dvojnásobném počtu. V Clareově diskografii od minulého vystoupení přibyly dvě nové desky Three Hearts a Tail Of Lions, na kterých je znát muzikantův hudební posun. Zatímco první album bylo postavené hlavně na dubstepových základech s prvky jazzu, bluesu, r’n’b a ska, v novějších skladbách trochu přitvrdil a přidal rockovější prvky.
Alex Clare v doprovodu kytaristy a bubeníka odstartoval svůj setlist hitem z první desky Up All Night a celý klub se okamžitě dal do tance. Došlo i na další pecky z debutového alba jako Hummingbird, Too Close nebo Treading Water, které se střídaly s novějšími hity jako Open Your Eyes, Tell Me What You Need nebo War Rages on.
Ačkoliv Alex Clare s publikem příliš nekomunikoval a až na pár výjimek se spokojil s pokorným děkováním za bouřlivé ovace, celkově působil spíš jako vypravěč než jako umělec podávající náročný výkon. Lehkost, s jakou svým bezchybným hlasem ovládal dav pod sebou, byla až neuvěřitelná. Přesto bylo vystoupení nabité emocemi, které zasáhly početné publikum. Ať už se Clare naladil na taneční notu, nebo nechal fanoušky vydechnout při pomalejších skladbách, vše bylo přijímáno s nadšením.
Alex Clare interview: Kdykoliv píšu novou píseň, dávám do toho všechno
"Mohl bych vás o něco poprosit? Mohli byste mi prokázat laskavost? Vykašlete se na chvíli na focení a natáčení. Stejně se na ty fotky zítra nebudete dívat. Jsme tu kvůli hudbě, tak si ji se mnou pojďte užít," požádal všechny přítomné v klubu předtím, než zazněla jedna z jeho nejznámějších skladeb Too Close. Žádost byla odměněna hlasitým jásotem, s jejím vyslyšením ale měli přítomní problém. Buď britskému zpěvákovi nerozuměli, nebo nechtěli rozumět, displeje mobilů každopádně i nadále zářily do tmy.
Na druhé straně je celkem pochopitelné, že si chtěli jedinečný zážitek zaznamenat, neboť je ve hvězdách, kdy se českým fanouškům zase poštěstí vidět ho naživo. Jak je známo, Alex Clare je ortodoxní Žid a během šábesu nesmí nejen vystupovat, ale ani dávat interview nebo cestovat. Zabookovat tohoto zpěváka proto není legrace a například na festivalech se téměř neobjevuje. Stejně tak mu jeho víra nedovoluje objetí s nikým jiným než s jeho ženou, což je škoda, protože obejmout ho je přesně to, co chcete udělat, když toho srdečného chlapíka, ze kterého cáká dobrota na všechny strany, vidíte skromně stát na pódiu.
Také proto ho jeho obdivovatelé nechtěli z pódia pustit jen tak. Po ukončení setu se Alex Clare na pódium ještě vrátil na poměrně dlouhý přídavek. Ten už ale odehrál bez kapely akusticky na dětskou španělku. Tím také rozvášněný dav pomalu zklidnil a připravil ho na samotný konec koncertu.
O tom, že se Alex Clare vryl hluboko do srdcí nejen českých fanoušků, svědčily prstem vyvedené nápisy na prašných oknech umělcova tourbusu zaparkovaného před Roxy. "I love You!", "Je t’aime!", "Miluju tě!", byly vzkazy, které si Alex Clare mohl přečíst. Snad ho přesvědčí, aby Prahu svým talentem oblažil dřív než za 5 let.
text: Marta Pušová, foto: Jitka Janů
Témata: Alex Clare, Roxy, koncerty
4,00
čtenáři
hlasuj
