Vydáno 19.11.2016 | autor: Alena Bílková
Asaf Avidan je pro mnohé autor jednoho hitu, který otřásal internetem v roce 2012. One Day / Reckoning Song - křehká píseň v chytlavém remixu. Poté, co tento izraelský písničkář nečekaně vypálil svůj milionový hit v prvních minutách setu, dokázal, že má dnes na srdci mnohem závažnější záležitosti, o které se chce dělit.
Asaf Avidan nevědomky navázal na oslavy svobody ze 17. listopadu
Asaf Avidan nemá rád, když je k někomu přirovnáván, přesto (nejen novináři) bojují s nutkáním jeho výrazný hlasový projev k něčemu přiřadit, a ne náhodou k těm interpretům, které jsou jejich vlastnímu srdci nejblíž. Zatímco Asaf pečlivě mixuje exotiku s harmonikou evokující staré jazzové klasiky jako Summertime, těžko se ubráníte asociacím na ochraptělý ječák Janis Joplin nebo nekonečné takty Jeffa Buckleyho. On sám má ale asi nejraději zraněné opuštěné kočky, protože k tomuhle přirovnání od jedné francouzské novinářky se sám přiklání nejraději.
Asaf Avidan svým nezaměnitelným falzetem léčil zlomená srdce
Vizuálně ani technicky nepřivezl Asaf Avidan ve srovnání s jeho předchozími návštěvami naší republiky nic nového ani neočekávaného. Své publikum, namixované z cizinců toužících si bezmyšlenkově zapět, že jednou, jednou, baby, zestárneme a těch pozorně vnímajících, připravených na umělecký zážitek, přinutil několikrát k zamyšlení. Pryč je doba, kdy bylo záhodno o Asafovi Avidanovi psát jako o tom s tím zlomeným srdcem, bla bla bla, klišé, balast a zase klišé.
Tento zpěvák, který už pravděpodobně do světa i přes svůj neoddiskutovatelný výjimečný talent i charisma díru neudělá, nás přiměl přemýšlet třeba o marketingu. Kde totiž byli v době koncertu Asafa Avidana všichni tuzemští kritici, kteří se mohli přetrhnout, aby se vylili ze svého obdivu k Edu Sheeranovi, který na pódiu předvádí sice stejně kvalitní hru na nástroj s živě nahranýmu smyčkami jako Asaf, ale zbytek jeho show se točil jen na poměrně laciných obrázcích bez hlubšího významu?
Asi lepší marketing, v hodnocení techniky i zprostředkování hudebního zážitku rozhodně vyhrává tenhle - dnes už nepříliš populární - písničkář, který si svůj pódijní mikrokosmos vytváří po klubech, zatímco jiní vyprodávají haly.
Avidan nás ale také přiměl přemýšlet o hledání pravdy, o pomíjivosti života, o politice. Kdy jindy než dnes a od koho jiného než od umělců máme poslouchat slova proti Donaldu Trumpovi, proti Putinovi, slova o strachu ze ztráty svobody slova a uměleckého projevu. "A v co věřím já? V rovnost. Myslíte, že se nemáme čeho bát, když žijeme v době, kdy stavíme na piedestal rasismus a sexismus?" zapojil se zpěvák do debaty s publikem.
Ať už střídal polohu poněkud děsivě vyhlížejícho mima nebo vydával zvuky teskné tak, jak to umí snad jen velryby, vnesl do temnoty klubu trochu strachu i radost, že zatím o něm můžeme mluvit. Stejně jako život nemívá vzestupnou tendenci, tak ani show Asafa Avidana záměrně neměla.
Když pak na závěr poděkoval za to, že jsme ho nechali, aby mezi nás vnesl trochu svého vnitřního temna, zbývalo říci jen: "My děkujeme tobě."
text: Alena Bílková, foto: Vojtěch Florian / musicserver.cz
Témata: Asaf Avidan, písničkář, Ed Sheeran, Janis Joplin, MeetFactory, koncerty
4,50
čtenáři
hlasuj
