Vydáno 31.08.2016 | autor: redakce
Britské festivaly Reading a Leeds jsou pro mnoho lidí oficiálním koncem léta a každoročním rozloučením se sezónou velkých open airů. Strávili jsme poslední srpnový týden již třetí rok v řadě na ušpiněném poli u Richfield Avenue na okraji anglického městečka Reading. Jaké to bylo? Přečtěte si víc v reportáži.
Pár dní před pražským koncertem zahráli Red Hot Chili Peppers i na festivalu Reading
Díky možnosti podílet se na organizaci jako dobrovolník campsite assistant teamu jsem měla možnost procházet se v backstage (škoda ovšem, že tři dny před samotným začátkem festivalu) a zažít na místě činu ticho před bouří, kterou symbolizuje devadesát tisíc návštěvníků. Přežít na Readingu může sice znamenat topení se v bahně, jak tomu bylo často v minulosti, ale letos počasí přálo až kýčovitě dokonalé festivalové atmosféře a obličejům opáleným pouze kolem obroučků slunečních brýlí.
LIVE: Druhý den rakouského Frequency patřil Wolfmother, Foals, Rudimental i The Last Shadow Puppets
První den pro mě začínal koncertem na hlavním podiu, kde vystoupila pětice Nothing But Thieves, která letos hrála také na Colours of Ostrava. Za uplynulý rok se NBT podařilo dostat se do povědomí publika ještě více oproti minulému ročníku, kdy hráli na jednom z menších podií. Po vydání debutového alba a poté, co předskakovali Muse na části jejich turné a také na loňském koncertě v Římě, je ale vše jinak. Skupina ovšem stále působí jako parta roztomilých chlapců, kteří se teprve snaží prorazit. Chvílemi se zdálo, že sám Conor byl více v úžasu z publika než naopak.
O chvíli později na hlavní podium vtrhli divocí Die Antwoord a předvedli dechberoucí show plnou neonových oblečků, epileptických pohybů a sprostých vizuálních efektů v pozadí. The Neighbourhood předvedli značně klidnější koncert, což je logické vhledem k tomu, že jejich nejnovější album působí o něco monotónněji než debut. I přesto byl stan narvaný k prasknutí.
Headlinery prvního dne byli Disclosure a Foals, kteří se předešlý ročník bez oznámení objevili na Radio 1 stage jako surprise act. Ještě o chvíli dříve vystoupili Chvrches, kteří věnovali skladbu Under The Tide zahynulé gorile Harambe, jež se těšila velké popularitě. Řada vystupujících často zmiňuje, že právě Reading je pro ně výjimečný, protože to byl první festival, který navštívili ještě před tím, než začali svou hudební kariéru. Disclosure k nim patřili. Během svého setu si přizvali na podium Brendana Reilyho.
Na bariéře pod hlavním podiem už bylo těsno a všichni se těšilí na Foals, kteří otevřeli svůj set klasicky písní Snake Oil a dokázali, že jsou fenomenální jak v malém klubu, tak před tisícovým davem. Yannis samozřejmě často seskakoval z podia, procházel se kolem bariery a nechával si od nás pohladit vlasy. Zazněly všechny jejich koncertní stálice a ke konci okořenili setlist skladbou Cassius. Na samém konci se k Foals přidal Guy Lawrence, jedna polovina Disclosure, aby společně s bubeníkem Jackem Bevanem hrál na bicí. Píseň Two Steps, Twice také doprovázely ohňostroje, konfety a nezapomenutelná atmosféra ohromného zpívajícího davu.
LIVE: Divocí Foals ovládli na Metronome festivalu svoji zvířecí podstatu
První "must-see" soboty pro mě byli Highly Suspect, kteří byli s albem Mister Asylum velkým objevem loňského roku. Brooklynské trio přilákalo spoustu příznivců chytlavých kytarových riffů. Opět první řada, opět velké nadšení. Následovali psychedeličtí Whitney, od kterých mě ovšem jejich všudypřítomnost trubky v písních vyhnala zpět k hlavní scéně, kde se zrovna chystali vystoupit Slaves. Jejich předešlý set na Readingu, tehdy v jednom z větších stanů, působil velmi komorní a uvolněnou atmosférou, ale letos dokázali, že i pod otevřeným nebem a s mnohem větším publikem dokážou rozpoutat šílenství v podobě nespočtu moshpitů a přinutit celý dav zpívat text písně Sockets.
Ještě před hlavní hvězdou večera vystoupili Imagine Dragons, kteří ukázali, že nejsou v roce 2016 až tak irelevantní, když zahráli excelentní cover skladby Song 2 od Blur a celkově předvedli velmi živou show. Sobotu zakončili jako headlineři již počtvrté v historii Red Hot Chili Peppers, pro které byl Reading jednou z prvních zastávek na jejich letošním evropském turné. Publikum bylo živé i daleko od pódia a všichni hlasitě sborově zpívali texty starých hitů, což vytvořilo nezapomenutelnou atmosféru. Zazněly samozřejmě i nové skladby z letošního alba The Getaway. Úsměvně působilo, že některé vizuální efekty na ohromných projekčních plátnech zavěšených nad podiem připomínaly spíše náhodné ošklivé spořiče obrazovek než cokoliv souvisejícího s hranými písněmi.
V neděli jsem si nenechala ujít Arcane Roots, kteří hráli na Lock Up stage, jednom z menších stanů. Na rozdíl od jejich loňského koncertu v Roxy v rámci Free Mondays bylo publikum plné opravdových fanoušků připravených se vyřádit při písních jako Slow Dance nebo finální If Nothing Breaks, Nothing Moves. Na Arcane Roots miluji to, že si sami dělají soundcheck, povídají si s lidmi z prvních řad před začátkem koncertu, ale jakmile se pustí do hraní a Andrew začne zpívat, uvědomíte si, že tato skupina si zaslouží mnohem větší povědomí a uznání.
Z Lock Up rovnou na Cage The Elephant, kde jsem se po propásnutí jejich pražského koncertu před začátkem téměř klepala nadšením. Jejich show se rozjela neuvěřitelným způsobem a i přes několik momentů, kdy byl dav tak divoký, že jsem si byla jistá, že nevyváznu živá a budu navždy pohřbena pod hlínou s opilými Brity, to byl silný a jedinečný zážitek. Frontman Matthew Shultz strávil spoustu času napůl zanořen v publiku v prvních řadách a nechal svůj pot skapávat přímo na naše hlavy. Následně jsem se vydala stihnout druhou polovinu setu Fall Out Boy, kteří si hodně pohráli s působivými ohňostroji a ohnivými efekty. Ty dodaly klasikám z jejich starších alb úplně nový rozměr a zároveň se dokonale hodily ke skladbám jako My Song Know What You Did In The Dark, kdy při zaznění slova "fire" do výšky šlehaly plameny.
Jako zlatý hřeb celého festivalu, důvod, proč jsem tam vůbec byla, a poslední headliner vystoupila skotská trojice Biffy Clyro. Těžko víc vyjádřit slovy. Jejich koncerty jsou vždy jedinečné a snad nikdo nedává do svého výkonu tolik energie jako Biffy. Během jejich setů si zároveň popláčete (Machines), hlava vám odlétne při intenzivním headbangování (Living Is A Problem Because Everything Dies), prostě všechno, co si můžete přát. Megalomanský vzhled pódia v podobě obrovských blikajících čtverců a vysokých platforem byl snad ještě působivější než jejich set up ve tvaru stromu (obal alba Opposites), se kterým se na Readingu přestavili v roce 2013. Po celkem pěti jejich koncertech mohu říct, že tento byl zatím určitě nejsilnějším zážitkem.
Celkově se ke zhodnocení víkendu nejvíc hodí věta, kterou Anthony Kiedis prohlásil uprostřed sobotního koncertu: "All these festivals are cool but there’s no place like Reading."
text a foto: Barbora Gadlinová, hlavní foto: NME
Témata: Reading, Leeds, Red Hot Chili Peppers, Biffy Clyro, Disclosure, Fall Out Boy, Imagine Dragons, Foals, Die Antwoord, Nothing But Thieves
0,00
čtenáři
hlasuj
