LIVE: Filmový Kmotr s orchestrem? Dobrý zážitek, ale ne nezapomenutelný

THE GODFATHER LIVE
FORUM KARLÍN, PRAHA
14. 10. 2015

Snímek The Godfather (Kmotr) má již přes čtyřicet let. Poprávu nosí označení kultovní. Ať už jde o výjimečný námět z pera Maria Puza nebo precizní režii Francise Forda Coppoly a excelentní výkony všech herců, kdy pochybujete, zda se opravdu nejedná o členy mafiánských rodin. V neposlední řadě skvělý zážitek dotváří doprovodná hudba zkomponovaná Nino Rotou a právě tato složka měla být nyní vyzdvižena.

FOTOREPORT: The Godfather Live v Praze: Filmového Kmotra doprovázel ve Foru Karlín živý orchestr

Na jednu stranu by měla hudba pouze dotvářet film a určitě je lepší, když si za celou projekci hudby nevšimnete, než aby vám špatně zkomponovaná či nevhodně vybraná skladba kazila dojem ze scény. Často se ovšem stává, že vám po zhlédnutí filmu utkví v hlavě samotná melodie nebo scéna, které ona zvláštní kompozice dominuje. Kmotr má to štěstí, že právě takovou hudbou disponuje, i proto se stane, že když opouštíte Fórum Karlín, na sychravé cestě směrem k metru míjíte pána, který si náruživě píská ústřední melodii, která behěm večera zazněla několikrát.

Do speciální projekce se ovšem silných momentů nepovedlo dostat tolik, aby se dalo mluvit o zážitku, který se neodmítá. Hudební doprovod sice nenarušoval chod děje a kolikrát bylo těžké rozeznat, zda se opravdu jedná o živé provedení, či reprodukovanou verzi, ale zasáhnout dokázal orchestr pouze několikrát. Prvním zpříjemněním bylo doprovození svatební hostiny, kdy nabýval divák dojmu, že namísto efektně natočeného záznamu veselky je součástí určitého výjevu s živými aktéry. Silným zážitkem byla ikonická scéna s mrtvou hlavou koně, při níž budovaly smyčce napětí Horse's Head velmi intenzivně. Nejmrazivější proudění dostali hudebníci do těl diváků na konci první části, kdy Michael Corleone plní svůj úkol a opouští místo činu. Moment se zaryl pod kůži i díky celé napjaté scéně, ve které vynikají brilantní zvukové efekty.

Je škoda, že právě v tento okamžik nastala patnáctiminutová přestávka. Jak se později ukázalo, v ne zcela zaplněném sále se našlo dost návštěvníků, kterým byl tento zážitek příliš dlouhý. V tu pravou chvíli pro orchestr, když mohl mít při titulkách konečně pódium pro sebe, začali někteří opouštět svá místa, jak mají jindy ve zvyku. I potlesk tak nechal dirigenta Freera vrátit pouze jednou. Český národní symfonický orchestr odvedl dobrý výkon, bohužel i časová nesrovnalost se do synchronizace vloudila (scéna svatebního průvodu na Sicílii).

Velcí fanoušci si jistě přišli na své a zhlédnutí filmu v jednom z nejlepších sálů, které u nás v současnosti máme, pro ně mohl být přínosný. Stejně si jej užili i návštěvníci, kteří se s podobným propojením hudby a filmu setkali poprvé. Do dokonalosti ale toho chybělo hodně. Plastičtější hudba, živelnější prezentace orchestru a možná decentnější osvětlení dávající více vyniknout už tak velmi kontrastním barvám snímku. Pokračování s druhým a třetím dílem se ovšem nikdo bránit nebude, přeci jen hudba série Kmotra není kvůli svému nástrojovému rozšíření s mandolínou či akordeónem tak často k poslechu.

text: Ondřej Bambas, foto: Matěj Třasák