LIVE: Game Over: s IAN, ale ne pro IAN!

GAME OVER + IAN
MAHENOVO DIVADLO, NÁRODNÍ DIVADLO BRNO
5. 4. 2016

Začalo to pozvolna, nenápadně, spoluprací IAN s Markem Svobodníkem na klipu k jejich skladbě She. Dalším vývojovým stádiem byl loni koncert na Špilberku, kde členové baletu hostovali v jedné z jejich písní. Poté naopak Marek Svobodník, choreograf Catch 27, což je první část z dvoudílného představení Game Over, zařadil jejich skladbu It's Time do hudební složky choreografie. Ocitla se tak ve společnosti písní dalších hvězd z Klubu 27, jako například Amy Winehouse, Kurta Cobaina nebo Jima Morissona. A o tom vlastně Catch 27 je, o bouřlivém životě členů Klubu 27.

LIVE: IAN zahnali na Špilberku bouřku novinkami i tanečky

IAN na diváky už čekali na pódiu před zataženou oponou, kromě obvyklé sestavy dvou Janů ještě navíc s klávesistou Jakubem Vašicou, aby zahájili představení skladbou Right Lane, v jejímž průběhu začíná první z baletních příběhů kytaristy Roberta Johnsona (Luděk Mrkos), který ve své touze po slávě upsal duši Dee Monovi (Martin Svobodník). Pak už se rozhrnula opona a diváci se najednou ocitli v ulicích ghetta, kde se optikou jaksi zvrhlého typicky amerického filmového muzikálu roztáčí kolotoč osudových událostí - od umělcovy touhy přes hledání sebe sama až k okamžikům revolty.

Jak už to tak ale v životech členů Klubu 27 bývá, tento umělec se stává kořistí své touhy, postupně jej dohání tlak médií a veřejnosti. V této části příběhu vystupují živě opět IAN, tentokrát hrají kytarista a zpěvák Ian s violoncellistou Janem Kaňkou na plošině nad tanečníky a klávesista Jakub Vašica v přední části pódia. I přes větší vzdálenost je patrná jejich vzájemná souhra a funkčnost tohoto modelu v rámci představení. Po této epizodě už do života hvězd vstupují alkohol a drogy, které jsou také tanečně v choreografii velmi explicitně vyjádřeny a znamenají obvykle začátek konce. A ten konec přijde, s úryvkem písně The End od kapely Doors, živě v podání IAN.

V kontrastu k popisné choreografii Catch 27 je minimalistický Palindrom autorů Adama Sojky a Martina Svobodníka, postavený na hudbě Trent Reznor, Atticus Ross, Chromatics, Nine Inch Nails nebo skladatelů Arvo Pärta a W. A. Mozarta. Obsahově se zabývá tématem boje jedince proti mainstreamu a nastoluje otázku smyslu tohoto boje - proto Palindrom, tedy něco, co funguje v libovolném směru a má přitom vždy stejný význam. Hlavním výrazovým prostředkem je zde světlo, za což si zaslouží vyzdvihnout light designér Michael Kořínek. Světlo v kombinaci s hudbou a pohybem má na diváka silný účinek. Další zajímavostí je, že Palindrom má v každém z posledních tří představení sezóny jiný konec. Na ten poslední si můžete počkat do 15. dubna, toto po všech stránkách nevšední představení za návštěvu určitě stojí.

text: Nikola Illeová, foto: Simona Beštová