LIVE: Geniální Fink hrál opět těm, kteří poslouchali srdcem

FINK
ROXY, Praha
9. 11. 2015

Fink zařadil Českou republiku do svých tour plánů letos celkem čtyřikrát. Patří tak mezi interprety, nad jehož koncerty mají hudební insideři někdy tendence ohrnovat nos, protože „k nám jezdí moc často“. Nemusíme jmenovat tu řádku zahraničních hudebníků, co si vybírají český trh, protože je jejich hudební kariéra za hranicemi v pejru a u nás nalézají svou hrstku věrných, které ještě neomrzeli. Jenže to není Finkův případ. Jeho album Hard Believer z loňského roku totiž patří mezi jeho nejúspěšnější vůbec.

FOTOREPORT: Fink ponořil pražský klub Roxy do snu

Je vidět, že po létech dřiny, kolaboracích někde v pozadí a nejrůznějších hudebních partnerstvích se Fink konečně dostal do pozice umělce se zvučným jménem. Stále vypadá, že byste si ho spletli s obyvatelem Hlavního nádraží a že má nažito rozchodů, životních zklamání a katarzí minimálně za deset životů. Co píseň, to sekera do živého. Ale když se rozehraje, umí se i upřímně smát.

Finkovi na pódiu stačí velice málo. Reflektory zářící na různé strany jako pokřivené pouliční lampy. Výborně sehraná kapela, která je vždy připravená se přizpůsobit jeho tempu a hrábnout do strun. Díky své osobitosti se neveze na žádné módní vlně a citace jeho jednoduchých, ale hluboce prožitých textů se nesou sálem zcela samovolně. Stejně jako osobní hudební přání.

"Já bych rád zahrál všechno, ale mám prostě šest alb, to se nevejdem," reaguje propocený zpěvák směrem k davu a jeho nenásilné promo piva v Lokále mu věříte stejně, jako když zpívá, že se všechno v prach obrátí.

"Včerejšek byl pro nás pro všechny těžkej. Ale už je pozdě to napravit. Obejmi někoho jinýho. Neubližuj si, netrestej se. Hmm Hmmmm," sotva otvírá Fink ústa a přivírá oči a jeho ošlehaná tvář se skoro nehýbe. Charisma je odměnou přírody lidem, kteří neměli zrovna na růžích ustláno. 

Pro leckoho někdy možná až příliš pomalé rozjezdy písní spolehlivě gradují do vrstevnatých hlasitých sól, aniž by kdokoli tlačil na pilu. Nudit se na takovém koncertě může jen ten, jehož životní prožitky mají hloubku pečící nádoby. Takové lidi ale naštěstí aby v Roxy ve Finkův večer pohledal. Zatímco jeho vystoupení na Rock for Peple připomínalo boj s buranstvím, v klubu vzniklo pod pódiem ono klišovité souputnictví a společný ponor do individuálních spojnic, který každý jednotlivec ve Finkových písních hledá.

Uvidíme, co v jeho písních a sami v sobě najdeme, až se Finkovi postavíme tváří tvář příště. Osobní to bude vždycky.

text: Alena Bílková, foto: Marek Holoubek