Vydáno 21.03.2017 | autor: Josef Martínek
Pražská štace písničkáře Jasona Mraze ukázala, že dobrý koncert nedělá jen výkon interpreta, ale i přístup diváků. Těžko by totiž Mrazovy převážně klidné písničky vynikly, nebýt ukázněnosti a zasvěcenosti návštěvníků Fora Karlín. Ti viseli osamocenému muži s kytarou na rtech celé dvě hodiny a bavili se jeho vtípky i hudebním a textařským umem.
Jason Mraz dal Praze návod, jak s kloboučkem a kytarou udržet dvě hodiny pozornost celé haly. Foto: Tomáš Vlach
Jason Mraz patří mezi ty odvážné umělce, kteří se nebojí jít s kůží na trh a předstoupit před početné publikum v hale úplně sami. Na pomoc si s sebou do Prahy vzal jen několik nástrojů, z nichž samozřejmě dominantní úlohu měla kytara, ale zahrál si i na foukací harmoniku a ke konci vystoupení usedl za klávesy. Nebylo to však jen vlastní provedení písniček, díky němuž si zpěvák s typickým kloboukem na hlavě dokázal udržet pozornost fanoušků v takto prostorném sále.
Držitel Grammy Jason Mraz potěšil svými písničkami Forum Karlín
Mraz totiž každou minutou dokazoval, že je především velký sympaťák. Jeho komunikace s diváky se neomezovala na odříkání frází, ale celkem často mezi písničkami - a někdy dokonce i v jejich průběhu - žertoval. Jeden by neřekl, jaké reakce diváků může způsobit prosté oznámení, že následující song je lovesong, obzvlášť když jej Mraz opakoval během večera s železnou pravidelností.
Za svou roli "písničkáře, co zpívá o lásce" se Jason koneckonců nijak nestydí - ani nemá proč. Jeho skladby nepojednávají jen o citu mezi dvěma spřízněnými dušemi, ale i o tom, jak je důležité milovat naši zemi, planetu, ze které všichni pocházíme, a tolerovat jeden druhého. Příznačný je pro jeho tvorbu i odlehčený přednes, díky kterému skladby nepůsobí ani pateticky, ani naivně rozjasněně (jak je dnes v módě říkat "sluníčkově"), vynikají totiž lidskostí a harmoničností.
Koncert doprovázely jemné světelné efekty, které ale uchovávaly intimitu celého vystoupení, bez dalších parametrů typických pro "halovou show" se Mraz zcela obešel. Diváci poslouchali jednu písničku za druhou, a když přišel v některé z nich zásadní hudební nebo výrazový moment, nebáli se ho hned ocenit hlasitou odezvou. Byl to třeba případ Lucky, původně duetu s Colbie Caillat, nebo Love Someone z jeho zatím poslední řadové desky Yes!, kterou nahrál s dívčí skupinou Raining Jane. Osvěžující byly také chvíle, kdy se od zpěvu plynule posunul k rapu.
Rozhodně se tak nedalo říci, že by se dvouhodinový večer změnil v čekání na jeden jediný hit, kterým je pro mnohé v Mrazově podání letní pohodovka I'm Yours. Takoví diváci totiž zřejmě ve Foru Karlín neseděli. Jason Mraz svou celkovou aurou nepřitahuje pověstné zvědavce, ale publikum, které je s ním nalazeno na stejnou vlnu.
Text: Josef Martínek, foto: Tomáš Vlach
Témata: Jason Mraz, Forum Karlín, I'm Yours, koncerty
3,50
čtenáři
hlasuj
