Vydáno 11.09.2019 | autor: Jan Trávníček
V Berlíně vše při starém, chtělo by se říct. A je to dobrá i špatná zpráva. Po divokých začátcích, kdy se festival stěhoval rok co rok jinam, se zdá, že prostranství uvnitř a kolem Olympijského stadionu je zatím asi nejlepším možným místem konání, které je v hlavním městě Německa k dispozici. Bolístky ale přesto zůstaly.
LIVE: Lollapalooza Berlín mouchy nevychytala. Prvnímu dni vládli "těhotní" Twenty One Pilots i Billie Eilish
Nesmyslný cashless systém s ještě sprostšími poplatky za nabití, u něhož si po skončení festivalu nejste schopni vzít peníze zpátky do peněženky na cestu domů, ale smíte si je až o tři dny později (opět s poplatkem) nechat složitě poslat na účet. Fronty, které začínají u vstupu, pokračují u toalet a nekončí ani u stánků s jídlem, takže si nevybíráte co k snědku ani tak podle chuti, jako spíš podle toho, kde budete čekat nejkratší dobu. Absence stanového městečka, která vás za dvě noci v Berlíně donutí vytáhnout z rozpočtu třeba i dalších pět tisíc. Line-up, kde se halabala střídají žánry jako u nás ministři kultury, a pokud nemáte opravdu široký záběr, stěží se nadchnete pro více než jen pár jmen.
LIVE: Lollapalooza Berlín - Kapely v čele s Foo Fighters nebo Mumford And Sons na výbornou, zato organizace slabá
A když už se tak stane a vy se vydáte vystát si v kotli první řadu, zjistíte, že to nelze, protože ty nejlepší místa mají jen jinou barvou opáskovaní VIP návštěvníci, kteří si připlatili. A konečně stánkaři, kterým je jedno, že vám prodávají thajské kari s kuřecím masem a rýží, v němž je zelenina tak tvrdá, že ji z ledničky nemohli vytáhnout dříve než jen pár minut před servírováním. Bohužel tak i u pátého ročníku platí práce organizátorů za to největší mínus a je s podivem, že zrovna precizní Němci si takové věci neumí ohlídat.
Naštěstí tady máme desítky umělců, kteří svými srdnatými výkony dokážou rozehnat lecjaké chmury. A jako každý rok, tak i letos spousta z nich v Berlíně zakončovala své evropské turné. S pocitem "dneska je to naposledy, tak si to užiju" dali proto do koncertu více prožitku než obvykle. Patřili mezi ně například Parcels, Billie Eilish, Courtney Barnett a spousta dalších.
FOTOREPORT: Lollapalooza Berlín viděla v první den Mumford And Sons nebo George Ezru
Úvodní den jsme bohužel i kvůli frontám dorazili do areálu později, koncerty Toma Walkera, Sigrid nebo Claptoneho se tak obešly bez naší účasti. Zato jsme viděli roztančené Roosevelt, kteří pomyslně navázali na loňské Friendly Fires a stejně jako o měsíc dříve na Szigetu donutili k pohupování boky ty z návštěvníků, pro které taneční muzika není jen bezduché EDM ve stylu Davida Guetty, ale rádi u ní vnímají jak texty, tak živé nástroje.
Billie Eilish na svém vystoupení proti tomu ve vyprodané O2 areně změnila dvě věci. Zelené pyžamo úmyslně zakrývající její křivky vyměnila za modré, a navíc si pochroumala nohu, takže rozeskákat své zelenovlasé fanynky v úvodní Bad Guy musela s chodící sádrou. Přivítat ji v podvečerních hodinách přišlo dost možná nejvíce návštěvníků za celý festival. Každý chtěl zkrátka vědět, co je ta nová modla zač. A bylo mu docela jedno, že po něm v Copycat chce sedmnáctiletá zpěvačka udělat dřep, takže tenhle trik jí moc nevyšel. Navíc se její šepotavý zpěv na rozlehlé pláni ve větru ztrácel v hluku odjinud, a jelikož měl koncert jinak totožnou strukturu jako v Praze, brzy jsme se raději vydali jinam.
Konkrétně na Scooter. Legendy taneční hudby a všech jejích odnoží už jsou samozřejmě dávno za zenitem a dobře to vědí, Němci ale na své kořeny nezapomínají. Fire s kytarou střílející jiskry. How Much Is The Fish s obří rybou na projekci. Circle pity, v nichž největší show dělají tři kluci v nafukovacích kostýmech pandy. Šmoulí refrény. Breakující černoši. Twerkující polonahé tanečnice. A uprostřed toho všeho on.
H.P. Baxxter. Chlap, který už třicet let vypadá pořád stejně. S blonďatým přelivem, mikrofonem skrytým v dlani a hulákajícím nesmyslné fráze, protože dle svých vlastních slov pro něj texty v hudbě Scooteru vždy byly jen jakýmsi doplňkem. Je to bizár a strašná ostuda, když mu tisícihlavý dav nadšeně křičí "t-t-t-t-d-d-t-t-t" z refrénu Maria (I Like It Loud). Ale zároveň je na tom i něco zábavně osvobozujícího, když s nimi v jejich asi posledním velkém hitu Jumping All Over The World skáčete na známou choreografii z klipu z roku 2009.
Kdyby tak Courtney Barnett věděla, po kom vlastně hraje. Neučesané folk-punkové písničkářství divákům na Alternative stage servíruje podobně jako o dva dny dříve v Praze - jen ve zhuštěné formě. A než se naděje, už ji střídá Princess Nokia. Dost možná nejalternativnější jméno v programu má za úkol odlákat část návštěvníků z davu čekajícího na Twenty One Pilots, moc se to ale nedaří. Pod pódiem je jen pár stovek fanoušků, kteří si přišli poslechnout refrén o jejích malých prsou a rostoucím bříšku, kterým své vystoupení otevírá. Je to zvláštní koncert.
Rapperka, která spíše než příznivce Cardi B oslovuje hipstery, má na pódiu DJe, jenž pouští její skladby s nepatrně staženými vokály, do nichž se Nokia trefuje, občas ale nechá odeznít i jen samotnou nahrávku. Doprovod jí dělají dva tanečníci, kteří jsou tak výrazní, že si pozornost diváků snadno ukradnou pro sebe. Autorka dvou kritikou ceněných desek navíc zhruba co tři songy mizí na pár minut do backstage a nechává DJe zabavit diváky nějakým známým hitem, zatímco si konstatně zvedá padající kalhoty. Naštěstí to vysvětlí - má totiž astma a divoké twerkování na Seana Paula spolu s vlastním rapem ji vyčerpává více než běžného smrtelníka.
Na hlavní stage mezitím Tyler Joseph z Twenty One Pilots zve na pódium svou partnerku a hrdě hlásí do světa, že bude otcem. O dvě hodiny později už ta zpráva visí na webu Rocksound.tv, odkud ji zhusta šíří do světa další média. Twenty One Pilots mezitím ale ještě stihnou nadchnout stejně jako před měsícem na Szigetu, protože jejich písničky fungují a práce s publikem je příkladná. Jednou si zaskotačí se sekuriťáky na pódiu a nechají skákat doleva a doprava celý kotel, pak na jeho rukou bubnují, a když už se zpěvák nedostane davem až ke zvukařské věži jako v Maďarsku, vyšplhá alespoň na asi dvacetimetrovou konstrukci, kterou mu přistavili na levé straně od scény. Hořící auto, sixpack bubeníka, konfety. Nasazení stoprocentní jako vždy a kdo doteď neměl žlutozelenou mikinu z jejich merche, už si pro ni po koncertě běží.
Vysoké tempo ale v sobotu neustávalo. Jen co dvojice přátel dohrála, spouští se na vedlejším pódiu Swedish House Mafia a tak trochu paradoxně tam pár frází o přátelství taky zazní. Jeden z nejvýznamějších comebacků posledních měsíců budí vášně. Ega tří světoznámých DJ's do sebe narážela už krátce po vydání debutové kompilace, proto ostatně bylo šest let ticho po pěšině. Pak ale někdo zacinkal dostatečně velkým pytlíkem zlaťáků a spory byly zapomenuty. Ohlásily se koncerty na celé léto, ale brzy na to se už zase rušily. Axwell, Sebastian Ingrosso a Steve Angello se totiž nebyli schopni sladit a jejich hádky se opět dostaly do médií. Je proto malý zázrak, že vystoupení v Berlíně vůbec proběhlo.
Navzdory obrovským očekáváním to ale bylo "jen" dobré. Projekce byla po většinu času spíše čistě bílá, z hitů nechyběly Miami 2 Ibiza, One s úryvkem Eurythmics nebo asi nejlepší Don‘t You Worry Child, aby to Save The World s prvním refrénem zazpívaným pouze publikem uzavřel. Lasery blikaly, rachejtle bouchaly a bylo to fajn, jen jsme se možná nechali trochu zmást hypem a přetěšili se tolik, že to pak pánové nemohli dohnat. Jako headliner však svou úlohu splnili.
text: Jan Trávníček, foto: Lollapalooza Berlín
Témata: Lolllapalooza, Berlín, Billie Eilish, Twenty One Pilots, Swedish House Mafia, Scooter, Courtney Barnett
4,00
čtenáři
hlasuj
