Vydáno 22.12.2016 | autor: redakce
Již tradičně se i letos v pražském Foru Karlín uskutečnil vánoční koncert Michala Prokopa a jeho kapely Framus five. Hlavním lákadlem bylo zařazení pětadvacetiminutové rockové symfonie Město ER, která zazněla za doprovodu karlovarského symfonického orchestru.
LIVE: Michal Prokop opět naděloval. Tentokrát symfonickou verzi Města ER
Jak je na české poměry obvyklé, koncert nezačal včas. Ovšem na to, že se začalo do sálu pouštět cca půl hodiny před oficiálním startem, se prostory téměř vyprodaného Fora Karlín zaplnily až obdivuhodně rychle. Vystoupení tak po uplynutí přibližně akademické čtvrthodinky zahájili pánové víceméně tradičně - přehráním největších hitů z Koleje Yesterday. Hned od úvodní titulní písně byl patrný výborný zvuk, ve kterém se občas objevily drobné mouchy typu málo vytaženého saxofonu při Blues o spolykaných slovech, v Bitvě o Karlův most zas přeznívala tamburína. To jsou snad jediné akustické vady na kráse, které stojí za zaznamenání.
FOTOREPORT: Michal Prokop si do Fora Karlín přizval Karlovarský symfonický orchestr
Kromě výborného zvuku je nutno zmínit i poněkud netradiční dramaturgii večera. Přestože se hlavní protagonista často uchyloval ke vzpomínání a bilancování, vystoupení mělo spád a náboj v jeho celé délce. Během první zhruba hodinové části zahrál Prokop spolu s kapelou skladby ze všech období. Velké zastoupení tu měly skladby ze zatím poslední výborné desky Sto roků na cestě, ze které zazněly hned čtyři písně. Závěr tohoto bloku obstarala bluesová vypalovačka původně od Johna Lee Hookera Boom Boom. Ta je dobrou ukázkou toho, že ať jsou Prokopovy písně sebelepší, v bluesových klasikách se hlasově cítí nejjistěji a v jeho podání znějí lépe než originál. V této skladbě se také vyřádili sólisté v čele s Lubošem Andrštem a Janem Hrubým, jejichž hudební komunikace je pověstná a zdobí většinu živě hraného repertoáru kapely.
Poté přišel na jeviště zpěvák skupiny Jasná páka Michal Ambrož, aby se svou akustickou kapelou zazpíval tři písně a pokřtil Supraphonem nedávno vydaný šestidiskový set, který obsahuje Prokopova alba z porevolučního období. Ambrožovo vystoupení sice v kontextu celého koncertu působilo jako pěst na oko, po hudební stránce ovšem neurazilo.
Michal Prokop interview: Celý život jsem toužil po svobodě. Teď se bojím, abychom o ni nepřišli
Během křtu se pomalu začala zaplňovat i dosud prázdná druhá strana jeviště členy Karlovarského symfonického orchestru, aby mohlo vypuknout dlouho očekávané finále v podobě skladby Město ER. Toto orchestrální provedení zaznělo na festivalu v Lokti, který byl pořádán na počest Prokopových sedmdesátin. Po jeho poslechu se velmi příznivým ohlasům nelze divit.
Tato kompozice, už sama o sobě dost silná, dostala díky orchestrální aranži ještě úplně jiný rozměr. Pravdou ale je, že mohly nastat určité pochybnosti ohledně nazvučení orchestru, i s touto zdánlivou překážkou si zvukař vcelku poradil. Nebyl jsem si jist, na kolik je toto dílo stravitelné pro běžné posluchače, protože je opravdu velmi náročné a míří z psychedelie přes klasický rock až do jazzu. I přes drobné intonační nepřesnosti orchestru a počátečního pozdního nástupu Michala Prokopa, který však evidentně pramenil z nervozity, jsem byl jakožto fanoušek podobné hudby uchvácen a nadšen.
Dlouho trvající ovace publika svědčily ovšem o tom, že tuto skladbu fanoušci znají a chápou. Dva přídavky v podobě velmi syrově provedené V baru jménem Krásný ztráty a obligátní Noc je můj den veškeré nadšení jen potvrdily, takže po závěrečné vzpomínce na nedávno zesnulého Radima Hladíka zůstal ve všech zúčastněných velmi silný zážitek.
text: Tomáš Vrtek, foto: Tomáš Klíma
Témata: Michal Prokop, Forum Karlín, Město ER
5,00
čtenáři
hlasuj
