LIVE: Nick Cave & The Bad Seeds v Praze recitovali básně o pekle i o Bohu

NICK CAVE & THE BAD SEEDS
O2 ARENA, PRAHA
26. 10. 2017

Jediní, kteří mohli odcházet z Caveova koncertu nešťastní, byli fotografové. Nejenže museli lovit snímky z boku sálu, ale navíc byl Cave prvních několik songů takřka statický a velice odměřený. Naštěstí při třetí skladbě v sobě australský zpěvák probudil dřímající energii, kterou během celého večera po vlnách o různé intenzitě dávkoval do přeplněné hokejové arény. I tento zdánlivě sterilní prostor, určený primárně pro sportovní zápasy, neutlumil tolik atmosféru, jak se mohli někteří po právu bát.

FOTOREPORT: Nick Cave zasel na pražském koncertě tíživou melancholii

DOTKNI SE BOHA

Caveovo probuzení bylo úchvatné. Hřímal na celou halu, zatímco lidé k němu vzpínali ruce, jako by se chtěli dotknout samotného Boha, kterým pro ně byl v tuto chvíli impozantní Australan - uhlazený elegán v obleku, jenž však v sobě ukrývá nepojmutelné množství temného bahna, co si málokdo dokáže představit. Při jeho slovech: "Can you feel my heartbeat," nechával šťastlivce v prvních řadách, aby si sáhli na jeho hruď a skutečně ucítili, s jakou intenzitou mlátí jeho srdce o hrudní kost. Aby si každý mohl sáhnout na kus jeho temna a třeba si malý kousíček odnést domů.

Ruce publika byly jako vlny na rozbouřeném moři, jehož pánem byl jen a pouze Cave, tentokrát v roli antického Poseidona. To on určoval, zdali sál bude plout klidnou lagunou, nebo bojovat o holý život uprostřed maelströmu. Cave celou dobu udržoval s publikem velice silné pouto. Doslova. Chytal diváky za ruce, opíral se o ně nebo je jen lehce tahal za konečky prstů. Cave se pódiem plížil jako šelma a svými rychlými pohyby prořezával těžký vzduch.

RECENZE: Nick Cave prochází po rodinné tragédii katarzí. Skeleton Tree je mistrovské dílo

Úhelným kamenem pražského koncertu byly skladby z jeho poslední desky Skeleton Tree. Písně podal s nebývalou silou. Všichni, co se v ten moment nacházeli na pódiu, odváděli perfektní práci a bez jakékoliv nadsázky ze sebe ždímali veškeré své síly. Kapela The Bad Seeds by mohla s naprostým přehledem fungovat sama o sobě, nicméně spojení s Cavem dává obrovský smysl.

PSYCHOTERAPIE NICKA CAVEA

Nick Cave nabídl intenzivní těžké gradující momenty při skladbách jako Higgs Bosson Blues, kdy teatrálně rozhazoval po pódiu listy papíru, nebo při zrychleném konci jednoho z jeho nejznámějších songů Jubilee Street. Prim však hrála ta nejtemnější forma melancholie - mantrický refrén ze smuteční hymny Into My Arms zpívali všichni do jednoho. Písně jako by stavěly publikum do role hlavní postavy Caveova románu 'A uzřela oslice anděla', na kterou v božím plánu nezbylo místo, a onen němý chlapec byl odsouzen k tomu, aby zemřel v smrduté bažině. Vítejte v pekle.

Koncert byl sugestivním psychologickým zážitkem. Nebylo vůbec zvláštní, když lidé přestali vnímat přítomnost a navštívili ta zákoutí duší, které dlouho zůstávala zapomenuta. Těžko asi budeme hledat intenzivnější psychoterapii. Kdekdo pak bez nadsázky odcházel s rozmazanými očními stíny a opuchlými víčky. Útržek z konverzace jednoho páru uprostřed davu: "Ještě se mi nikdy nestalo, abych měl tolikrát za koncert slzy v očích," říká pravděpodobně více než tisíc reportáží.

Text: David Stoklas, foto: Marek Holoubek

Témata: Nick Cave, The Bad Seeds, Skeleton Tree