LIVE: Pátý ročník cen Vinyla aneb Jak se kotlíkáři protancovali k nerd technu

Vydáno 05.02.2016 | autor: Alena Bílková

Výsledky nejalternativnějších hudebních cen u nás si můžete přečíst v klidu kavárny. Dost možná jména výherců nebudete ani znát, ale proč se nenechat inspirovat, že. Zato zážitek z předávání takových cen a přehlídka vystupujích, to už je jiné kafe, o kterém pouze číst je málo.

LIVE: Pátý ročník cen Vinyla aneb Jak se kotlíkáři protancovali k nerd technu Ceny Vinyla jsou spíš alternativního rázu

DĚTI MEZI REPRÁKAMA, KVĚTY, PLEASE THE TREES a VENTOLIN
LUCERNA MUSIC BAR, PRAHA
3. 2. 2016

Vinyla, Apollo, Andělé. Tři hudební ceny udělované porotou, o jejichž šum se zajímají milovníci a badatelé tuzemské hudební scény. Seřazeno vzestupně dle popularity a data konání. Letošek tak odpálila cena opředená největším závojem neznáma, i když je tu s námi už pět let.

Vinyla 2014: Uspěli Vložte kočku, Nylon Jail a Piana na ulici

Oproti ostatním ceremoniím dostává na vyhlášení Vinyly mnohem větší prostor hudba samotná. Vzhledem k rádobyvtipnému projevu moderátorky skříplé v korzetu připomínajícím sušenou jahodu to byl zvlášť rozumný tah. Z jediné mluvené vsuvky mezi čtyřmi koncerty tak opravdu vynikl pouze proslov oceněného vyzývající k boji proti fašizaci společnosti. Příjemný opozit hnědého Slavíka.


Pro ty, co neznali projekt Děti mezi reprákama, padlo první překvapení večera při zjištění, že dítě mezi reprákama stojí na stagei jen jedno. Frontman nostalgickomelancholicky drásavé Post-hudby se tentokrát vykašlal na elektroniku a recitoval si jen za doprovodu akustiky jak u táboráku. Jeho texty stárnou s ním stejně jako forma. Už neni dvacetiletý pozér, ale básní o tom, že v pětadvaceti vám už slova neublíží. Kéž by. 

O cenu Apollo usilují Klára Vytisková, David Koller i Tata Bojs

Když už jsme tak u toho ohníčku, dlužno podotknout, že většina osazenstva Lucerna Music Baru se jako k táboráku vyfikla a na Květy (ano, to jsou ti á la Zrní, Jelen atp.) si tak s radostí trsli až batika vlála. O těchto dobrosrdečných balících ještě letos uslyšíme například na Apollu.

Taktéž nominovaní, následně účinkující Please The Trees, se nepřijeli představit, ale opět ukázat, jak vysokou úroveň (nejen hlasitosti) může naše kapela mít. Od světovosti je dělí pouze to, že nemají dostatek peněz, aby po dlouhém instrumentálním výplachu s rozmáchlým gestem tu kytaru fakt rozmlátili.

"Všechny ty kapely stejně převálcoval Ventolííín!" řve kolem půlnoci do poloprázdného sálu tlouštík z lidu, který se vyškrábal na pódium okupované už jen klukama od techniky. Trefa. Fetišista synthu, poloplešatý zrzavý strejda z IT crowds, David přirážející si brýle na kořen nosu, tanečník zumby s ježečkem a srnkou v zádech - to vše je Ventolin. Dee Jay oslavující krásu hnusem, současnost retrem a kvalitu shazuje seberecesí. Neměl by chybět na žádné brutálně vážné svatbě!



Program profíci z Vinyly poskládali bez pochyb zážitkový.

Ceny pak ale rozdali podle hesla: "Čím extrémější tajemno zvolíme, tím více ukotvíme naší pozici hudebních intošů na scéně." Zabráni do svého světa. S nejlepším svědomím. Bez ambice objevit budoucí hvězdu tak ocenili tyto interprety:

Za Desku roku zvolili nahrávku Elegy Of Unsung Heroes beatového producenta Dizzcocka. Objevem je elektronický hudebník Ondřej Mikula aka Aid Kid, Počinem roku pak blackmetalová kompilace Jdi a dívej se.

Proč ne.

text: Alena Bílková, foto: Jan Kuča

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít