LIVE: Peter Hook & The Light cestovali časem a křísili Iana Curtise

PETER HOOK & THE LIGHTS
LUCERNA MUSIC BAR, PRAHA
29. 1. 2016

Těžko si asi někdo bude namlouvat, že by ještě někdy mohl slyšet legendární Joy Division. Toto přání však není zcela nesplnitelné. Iana Curtise sice už z hrobu nikdo nevytáhne, zato jejich bývalý baskytarista Peter Hook v rámci svého aktuálního projektu vzdává hold této kapele sugestivně a takřka realisticky. Snad jediná věc, která rušila atmosféru dob minulých kdesi v manchesterském klubu, byla přítomnost smartphonů, jimiž se lidé pokoušeli zachytit onen okultní rituál vzkříšení.

Peter Hook & The Light připomněli to nejlepší z repertoáru Joy Division i New Order

Celý koncert byl rozdělen na dvě části. V úvodu zněly skladby z tvorby New Order, od kterých Peter Hook před časem odešel. Klub žil taneční atmosférou, již vytvářely rozverné trancové a taneční motivy za doprovodu Hookovy výrazné basy, co občas skoro suplovala sólovou kytaru. Skákavý rytmus jako by dával vědět, že to hlavní teprve přijde a onen černočerný tér se už pomalu chystá na moment, až obejme publikum. Vrcholem "neworderovského" setu byl song Temptation '87. Pak jako by někdo přepnul spínač z polohy disko do polohy temno.

Asi největší obavy panovaly kolem vokálů. Ian Curtis měl bezesporu jeden z nejspecifičtějších hlasových projevů a skladbám dával tu patřičnou naléhavost. Jakoby ze sebe hlubokým vokálem ždímal černotu a deprese jak z mokrého ručníku. Peter Hook se této výzvy nezalekl a svým rejstříkem vzbudil iluzi, že Ian tu pořád je. A bude. Těžko říci, co se mu honilo hlavou, když se z jeho úst linula slova k peckám She’s Lost Control nebo Transsmission. Naopak při ponurých Dead Souls bylo jasné, co se děje. Všichni to věděli a náležitě se podle toho chovali. Křičeli plnými hlasivkami spolu s impozantním Hookem s baskytarou proklatě nízko u kolen. Rituál dokončen. A ač zní souznění duší jako trapné klišé, tady k němu vskutku došlo. Celý sál totiž pulzoval tajuplnou kosmickou energií.

Děsivým momentem během hlavní části věnované Joy Division bylo zlověstné zapraskání ve zvukové aparatuře. Kapela se chvíli po sobě dívala a nakonec Hook zavelel: "Jdeme, pryč." Trnul zrak. Drobný defekt se ale vyřešil a vše pak dále pokračovalo hladce. Naštěstí, neboť v tu chvíli bylo to nejlepší zatím jen napsané na setlistu.

Nakonec ale zaznělo vše co mělo. Byla nastolena rovnováha ve vesmíru a jen těžko se dá transformovat do slov pocit, když se pak všichni loučili společným zpěvem ikonické písně Love Will Tear Us Apart. Výlet do Manchesteru skončil a dojaté osazenstvo klubu bylo vystřídáno opilými cizinci, kteří přišli naopak hledat lacinou zábavu a zatrsat si na retro párty.

text: David Stoklas, foto: Lucie Levá