Vydáno 09.11.2016 | autor: David Stoklas
Londýnští Placebo letos sfoukli dvacet temně černých svíček. Rozsáhlá šňůra je to nejlepší místo na narozeninovou párty, jak několikrát podotknul i frontman Brian Molko. A taky nemáme být smutní, když jsou ty narozeniny. Při jejich koncertě to občas ale bylo nad lidská úsilí.
Když vám je dvacet, tak se trhnete od rodičů, bydlíte v prvním levném podnájmu a děláte další, v jistém smyslu, romantické činnosti. Když ale hudební uskupení vydrží stejnou dobu na scéně a neztratí na kráse, zaslouží si to víc než jen dort a trapná blahopřání. Probíhající turné Placebo s sebou nese trochu té nutné pompéznosti. Během koncertů nešetří efekty a songy jsou doprovázeny záběry z jejich vizuálů. Místy z toho až mrazí. Při skladbách jako Song To Say Goodbye, jež mají až děsivě sugestivní klipy, protékají vaším krevním řečištěm řezavé kousky ledu.
FOTOREPORT: Placebo oslavili dvacítku ve vyprodaném Foru Karlín, aplaus nebral konce
O první tóny večera se postarali velšští Joy Formidable. Sálem karlínského Fora řinčely hlasivky frontmanky Ritzy a dá se říci, že byly příjemným překvapením i pro ty, kteří si pragmaticky přišli vychutnat jen Placebo. Svůj set efektně zakončili hozením kytary do klína bubeníka.
Jak se dalo čekat, koncert byl dlouho dopředu vyprodán. Mohlo se tedy stát, když jste delší dobu stáli před sálem a v rukou drželi lístek, že se k vám seběhly hloučky zoufalých nešťastníků a začaly vyzvídat, zdali je ten lupen, co křečovitě svíráte v ruce, na prodej. Není. Takovou událost by si málokdo nechal utéct kvůli zbytečnosti, jako jsou peníze.
Placebo celý koncert přeskakovali mezi dvěma rozdílnými vlnami. Na té tmavé a hutné jako ebenové dřevo nabízeli emotivní skladby jako Without You, I Am Nothing, při níž vzpomenuli na zesnulého Davida Bowieho, se kterým si Brian Molko na jednom z minulých koncertů střihnul duet právě při této písni. Nebo až drasticky zpomalili původně svižnou 36 Degrees. Avšak ani ti, kteří se přišli vybouřit, nepřišli zkrátka. Special K nebo Bitter End uspokojilo i je.
Molko většinu času nepůsobí jako úplně nejvřelejší člověk. A taky často jsou koncerty Placebo hrány až moc profesorsky. Do Prahy přijel evidentně dobře naladěn a už při prvním delším proslovu toho řekl více, než mohlo české publikum na dosavadních tuzemských koncertech slyšet. Upozornil také, abychom se vykašlali na mobilní telefony, užili si koncert a následně nezahlcovali internet dalšími nekvalitními nahrávkami. Klišé? Možná, ale fungovalo. Jen málokomu se potom chtělo telefonem prznit koncertní atmosféru.
Hudba Placebo se zarývá do srdce jako rezavý skalpel a podivně příjemným způsobem trhá duše na malé kousky. Pokud někdo nakoukl ke zvukaři a spatřil měřič hluku, který poskakoval na hodnotě kolem stovky decibelů (asi jako by vám nad hlavou startovalo dopravní letadlo), tak to podivné pískání v uších začalo dávat smysl. Krásná bolest? Největší oxymóron ve vesmíru? Nejhezčí koncert na světě?
Text: David Stoklas, foto: Marek Holoubek
Témata: Placebo, 20 Years of Placebo, Brian Molko, Joy Formidable, koncerty
4,00
čtenáři
hlasuj