LIVE: Prague Sounds Good nepokazil ani zvuk. Sum 41 excelovali, Pennywise kritizovali Trumpa

Vydáno 25.08.2016 | autor: Dominik Pavliš

Dvouvečerní festival s názvem Prague Sounds Good, který se konal v pražském Foru Karlín, udělal radost zejména všem vyznavačům devadesátkového pop-punku. Kdo by neznal alespoň pár hitů ze svého mládí od Sum 41 či NOFX? Připomenout si je a nostalgicky zavzpomínat přišly všechny generace fanoušků.

LIVE: Prague Sounds Good nepokazil ani zvuk. Sum 41 excelovali, Pennywise kritizovali Trumpa Sum 41 se předvedli v nejlepším světle. Foto: David Webr

PRAGUE SOUNDS GOOD
FORUM KARLÍN, PRAHA
24. 8. 2016

Úterní večer a zároveň celý festival zahájila, trochu nešťastně, bruntálská kapela Donaha. Ze strany návštěvníků byla slyšet kritika - někteří koncert dokonce úplně sabotovali a přišli až déle. Pravda je, že akce tohoto formátu by si zasloužila "vyspělejší" partu v daném žánru - a že jich v České republice není zrovna málo. Nicméně každé zboží má svého kupce a sál byl na tento koncert do půlky zaplněný.

FOTOREPORT: Sum 41 způsobili davové šílenství

Již u první kapely se dalo předvídat, že karlínské Forum není na tuto akci zvukově nejvhodnější, a kdo si nezapomněl špunty do uší, chybu rozhodně neudělal.

V pořadí druhá švédská punková skupina Millencolin se v Praze ukázala po pěti letech od své poslední návštěvy ČR. Šlapalo jí to skvěle, což bylo vidět i na publiku, které již zaplnilo celé Forum. Zazněly skladby jako Egocentric Man, Mr. Clean, Olympic či v přídavku No Cigar z legendární počítačové hry Tony Hawk's Pro Skater 2.

SUM 41 PŘÍJEMNĚ PŘEKVAPILI

Vrcholem večera (a vlastně i celého festivalu) byli Sum41. Po žánrově spřízněném a ne moc vydařeném koncertu The Offspring na Rock For People a nebo show Blink-182 dva roky zpět vyšli Sum41 z tohoto pomyslného souboje jako absolutní vítězové. Fanoušci si díky tomu mohli spravit chuť.

Svůj set započali hitem The Hell Song. Od samého začátku až do konce nepolevovali, písně bez větší prodlevy krásně navazovaly a publikum si užívalo každou vteřinu koncertu, za který kapelu odměňovalo obrovským aplausem. S ohledem na věk členů nejspíše nikdo z přihlížejících show takového formátu nečekal. V přibližně dvacetiskladbovém repertoáru nevynechali písně jako Underclass Hero, Walking Disaster nebo Sick Of Everyone.

vložte odkaz, text nemažte

Dostalo se i na aktuální singl Fake My Own Death a notoricky známým coverem We Will Rock You vzdali poctu Queen. V přídavku mohli fanoušci slyšet např. hitovku Fatlip, při které lítaly vystřelené konfenty, či Still Waiting. Koncert, na který se bude ještě dlouho vzpomínat.

NADÁVKY NA TRUMPA I NEKOREKTNÍ HUMOR

Jelikož byly v prodeji i jednodenní vstupenky, druhý den bylo o něco méně narváno. Večer odstartovala americká punk rocková skupina Leftöver Crack z New Yorku. Před lehce chladnějším publikem zahráli písně Nazi White Trash, Life Is Pain či cover od Choking Victim - Crack Rocksteady. Nutno dodat, že organizace byla dobře zvládnutá. Kapely začínaly na čas a celkově všechno hezky zapadalo.

Následovala skupina, na kterou se mnoho zúčasněných těšilo. A nezklamala. Kalifornští Pennywise během necelé hodiny dobře připravili publikum na hlavní hvězdy večera. Zpěvák Jim Lindberg si mezi skladbami vypůjčil fotoaparát a následně pořídil pár fotek z pódia, hned při druhé písni se opřel do Donalda Trumpa. Chvílemi působil lehce arogantně, dojmu z koncertu to nicméně neublížilo. Show zakončili svou hymnou Bro Hymn, při které sborově zpíval celý Karlín.

Přesně v půl desáté na podium se skromným logem NOFX místo velké plachty pomalu nastoupila parta v čele s Fat Mikem oblečeným v sukni. Mezi skladbami neustále vtipkoval s publikem, například na téma Česká republika, a nebral si servítky ani se svými fanoušky, ani se svou kapelu. Koncert to byl velice uvolněný, přirozený, energický a zábavný. Nezněly na něm jen punkové písně - kapela je také známa díky výletům do jiných žánrů a v Praze představila skladby s prvky ska a reggae. Jmenovitě skladby jako Linoleum, Stickin' In My Eye či We March To The Beat Of Indifferent Drum, při které kytarista Hefe vyměnil kytaru za trumpetu.

Druhý kytarista Eric Melvin zase v závěru setu donekonečna opakoval motiv na tahací harmoniku a přiměl publikum ke zpěvu. Nikdo nemohl zakončit festival lépe než NOFX. I přes již zmiňovaný zvuk, který byl u všech kapel víceméně tragický, se festival parádně vydařil.

text: Dominik Pavliš, foto: David Webr

Témata: Prague Sounds Good, Sum 41, NOFX, Pennywise, Donaha, Millencolin, Leftöver Crack

4,00

čtenáři

hlasuj
zavřít