LIVE: Swans v Praze: labutí píseň z hrdla dravce

SWANS + ANNA VON HAUSSWOLF
DIVADLO ARCHA, PRAHA
19. 10. 2016

Po třináctileté pauze se v roce 2010 vrátili Swans s novým přístupem, stabilním osazenstvem, ale zejména čerstvým zvukem, který od té doby zachytili na čtyřech řadových albech. Zakládající člen a frontman Michael Gira se ovšem nedávno nechal slyšet, že The Glowing Man je posledním albem v současné sestavě. Co bude následovat, je předmětem spekulací a šeptaných fám - další pauza? Rozpad? Další změna zvuku kapely? Soustředění na studiovou produkci s ukončením živého působení? Ať to bude v budoucnu jakkoliv, současné turné má být pro Swans posledních šesti let labutí písní. Není tedy divu, že Archa praskala ve švech - každý chtěl být svědkem možná poslední příležitosti zažít kult. 

FOTOREPORT: Swans zahráli v Praze naposledy, v Divadle Archa bylo plno

Jako předkapela vystoupilo trio kolem mladé švédské muzikantky Anny von Hausswolff. Ta si pražské publikum svým vystoupením naprosto získala - oduševnělá kombinace jejího andělského zpěvu s kvílejícími kytarami a masivními klávesovými plochami a drony, občas podpořenými tvrdými, pulzujícími perkusemi, nenechala snad nikoho klidným a vmžiku nakopla večer do plných obrátek. Annu von Hausswolff si jako support vybral sám Michael Gira - pokud si pamatujete předchozí vystoupení v pražském Lucerna Music Baru, kdy se v roli supportu objevila femme fatale Pharmakon, nelze mu upřít šťastnou ruku na volbu hostů.

Od prvních minut, zamražených v čase na jediném akordu vyplňujícím sál, nastavili Swans svůj tradiční modus operandi - hypnotická trpělivost, gradující v ubíjející synchronizované údery celého ansámblu, abstraktní plochy, monolit zvuku. Na jednu stranu vzhledem k zářné reputaci Swans nebylo asi pro nikoho překvapením, s jakou vervou se do projevu muzikanti i po těch letech (a spoustě vyčerpávajících turné) stále pouští, na druhou stranu… Některým členům je kolem šedesáti a dokážou ledabylým mávnutím ruky vytvořit na pódiu větší energii a špínu, než mnohé samozvaně "tvrdé" mladé kapely. Swans jsou působivá škola minimalismu podaného na maximum.

Kdo sleduje Swans trochu více, zajisté si všiml, že je Michael Gira tak trochu perfekcionista. Bylo to krásně vidět i díky jeho živému dirigování kapely, gestikulací směrem k jednotlivým členům pokud měli ubrat nebo přidat… Stinnou stránkou tohoto perfekcionismu byla v Arše jeho nespokojenost se světly a zvukem na pódiu během první poloviny koncertu - a vzhledem k častým zpětným vazbám se nejde divit. Bohužel pak bylo znát, že pod Girovým rozladěným vedením Swans nejedou úplně na 100 % a nemají to strhující soustředění jako jindy. Naštěstí se pódiový zvuk i světla podařilo dostat na úroveň pro kapelu přijatelnou, druhá polovina koncertu tak chytla druhý dech a ponořila sál do neprostupného transu mnohem hlouběji.

Hrály se především písně z The Glowing Man, zazněl i kus z To Be Kind a dva opusy, které byly představeny především na živých koncertech. Dle setlist.fm čítá bezmála dvou-a-třičtvrtěhodinový koncert pouhých šest písní – spočítejte si to sami… Písně z ještě stále poměrně čerstvého alba fungují naživo výborně, zejména titulní The Glowing Man na závěr, díky svým rychlejším tempům až kraut-rockového vyznění dokážou přinést přesně ten ubíjející, hypnotický a strhující stav, který od Swans v nové podobě fanoušci milují. Úvodní tracky alba, Cloud Of Forgetting a Cloud Of Unknowing pak místy dají výtečně vyznít klávesovým plochám a frenetickému klavírnímu štěbetání Paula Wallfische. Ten na koncertě ukázal, že ač nahradil miláčka davů Thora Harrise, který je momentálně zaneprázdněný jiným hudebním projektem, není pouze náhražkou, ale přináší kapelnímu projevu naživo něco nového.

Swans znovu dokázali, že i přes svůj věk nejsou dinosauři, ale stále posouvají hranice. Nebo je možná jen stále udržují mimo dosah ostatních. Pokud je tohle odchod, je to odchod na vrcholu. Labutí píseň? Možná… ale z hrdla dravce.

text: Jan Čapek, foto: David Webr

Témata: Swans, Anna von Hausswolf, koncerty, Divadlo Archa, turné