Vydáno 23.10.2016 | autor: Daniel Maršalík
Během tříhodinového koncertu zahráli britští The Cure 31 písní z patnácti různých alb a jednu dosud nevydanou skladbu. Domácí publikum, které ostrovany doslova zbožňuje, mělo příležitost své ikony na území České republiky vidět už pošesté.
The Cure potvrdili výjimečnou pozici u českých fanoušků. Foto: Petr Tibi
Zůstaneme-li u statistik, více než polovina písní pocházela z let 1985 až 1992, tedy z období, kdy The Cure byli na vrcholu své popularity. Co se týče hitů, nejvíce jich zahráli zhruba ve třetině koncertu a hlavně ve druhém a třetím přídavkovém bloku. Ortodoxní fans si museli libovat při prvních přídavcích, kdy zazněla již zmíněná dosud nevydaná skladba Step Into The Light a tento set končil instrumentálně bravurně zvládnutou A Forest.
The Cure po osmi letech v Praze: Robert Smith a spol. hráli zaplněné O2 areně
Na své si museli přijít i průměrní fanoušci a ti, kteří se na koncert dostali spíše náhodou. Robert Smith a spol. zahráli snad všechny zásadní hity, jakými jsou například Picture of You, Lullaby, The Lovecats, Boys Don't Cry, Close To Me a hlavně Friday I'm in Love. Došlo i na baladu Lovesong. Ta ale v živém provedení ztratila velkou část ze svého kouzla.
Za zády muzikantů byly poměrně velké obdelníkové plazmy, na kterých atmosféru show dotvářely barevné, ale ne příliš nápadité projekce. Všemi barvami vládly i světla, zejména při skotačivějších kouscích typu Fascination Street, Hot Hot Hot!!! a nebo právě při Friday I'm In Love. Záběry na členy kapely nebyly až tak časté. Po bocích jeviště byly nainstalovány ještě dvě větší obrazovky, ale jejich funkčnost byla víceméně nulová. Každá kamera staticky snímala svou polovinu jeviště a navíc z podivného úhlu zespoda, takže kdo stál nebo seděl dál od pódia, tyto projekce mu příliš nepomohly. Asi to byl záměr. V posledním desetiletí je z Roberta Smitha trošku cítit, že nejen některé ženy neumějí stárnout.
The Cure nevydali osm let desku, a tak se úplně přesně nevědělo, co se od nich může čekat. Jejich pražský koncert ale byl důstojný jejich pověsti. Pětice muzikantů solidně odvedla svůj výkon, včetně Smithova zpěvu. I živě má přesně tu smutnou barvu hlasu, kterou tolik miluje celá jedna generace posluchačů populární hudby. A vzhledem k tomu, že členové kapely na pódiu strávili téměř tři hodiny, lze předpokládat, že hraní před publikem je pořád baví.
The Cure: TOP 7 písní ze sedmi období opravdu kultovní kapely
Pokud někdo slovně komunikoval s diváky, tak to byl lídr kapely. Naučil se i několik slov v češtině, ale jeho výslovnost byla velmi zvláštní/svojská. Asi všichni jsou zvyklí na jeho vokální projev, když však mluví, jakoby vydával jednoslabičné skřeky. Sympatický byl také při úplném závěru koncertu, kdy chodil po jevišti a dlouze děkoval a zdravil se s tleskajícím a spokojeným davem. Na konec do mikrofonu řekl i naučené "Na shledanou", čímž vzbudil naději, že The Cure ani po čtyřiceti letech existence nehodlají končit.
Setlist: Open; High; A Night Like This; Push; In Between Days; Primary; Picture of You; The End of the World; Lovesong; Lullaby; The Walk; Slep When I'm Dead; Just Like Heaven, Trust; From The Edge of the Deep Green Sea; One Hundred Years; End; Step Into the Light; Want; Burn; A Forest; Abake Dog Abake; Fascination Street; Never Enough; Wrong Numer; The Lovecats; Hot Hot Hot!!!; Friday I'm in Love; Boys Don't Cry; Close to Me; Why Can't I Be You?
text: Daniel Maršalík, foto: Petr Tibi
Témata: The Cure, Robert Smith, koncerty, Praha, O2 arena
4,50
čtenáři
hlasuj
